Z digitálního pera Nely Pýchové
AKTUALIZOVÁNO 9.8. 23:15

A je to tu zase. Nový ročník šachového tábora v Růžené. Zpravodajská funkce se letos nemění a navazujeme na loňské vystřídání autorky deníku.

Řekli si „Ano“ – 2. 8.

„S přítelem po boku není žádná cesta příliš dlouhá.“ – japonské přísloví

Děti se začaly sjíždět klasicky ve 13 hodin. Je jich dnes o něco méně než v loňském roce a to přesně 60. Zato ale mírně vzrostl počet praktikantů – z loňských 8 na 11. Novými přírůstky do vedení jsou Viktor Fanfrlík, Vendy Mrázová, Verča Žoudlíková a Pepi Dudková.

V odpoledních hodinách bohužel začalo pršet a děšť pokračoval až do večera. Proto úvodní nástup a představení vedení neproběhlo tradičně u chatky vedoucích ale vedle jídelny u krbu. Pro dnešní program naštěstí špatné počasí nebylo tak problematické, protože mohl jednoduše proběhnout v suchu pod střechou. Doufejme, že ve zbytku týdne budou oblaka trochu shovívavější. I když předpověď táborníkům zatím moc nepřeje.

Rodiče i děti už při příjezdu mohli odhadovat téma letošní celotáborové hry, protože s kufry na chatky táborníkům pomáhali gejši, samurajové a další postavy z prostředí Japonska. Frekventanti pak byli rozděleni do 8 klanů a jejich prvním úkolem bylo vytvořit si bojový banner (sashimono). Subjektivní estetické oko autorky deníky vyzdvihuje především krásného draka týmu Jáchyma Slánského.

Vyvrcholením dne byla svatba prince Daichi a princezny Lin. Na hostinu bylo dopisem pozváno všech 8 našich klanů v čele s lordy (kapitány). Součástí slavností byl přednes několika básní haiku v podání Franty Kváči, zápas sumo mezi Radkem a Ondrou a taneční vystoupení gejš Pepi a Anežky. Můžete se těšit na videozáznam, až technická podpora Růžená 2025 přijde na to, kam videa nahrát :). Ceremoniál byl ale přerušen vtrhnutím Kublajchána a jeho družiny, který se dožadoval nevěsty. Císař, princ i princezna vyvázli z bojů bez úhony, ale Kublajchánovi se podařilo zajmout jednoho z vojenských vládců Japonska, nejvyššího šóguna Šimona. Jaký bude jeho osud? Podaří se našim lordům šóguna osvobodit? Vydejte se s námi na cestu plnou samurajů, gejš a nájezdníků.

Po večeři se zájemci v klubovně seznámili s letošní tahovkou. Oproti předchozím ročníkům došlo k menší změně systému. Denně budou probíhat dva tahy. Jeden provedou klany a druhý proti nim nepřátelští nájezdníci. Úkoly, za které budou frekventanti získávat odměny potřebné k vykonávání jednotlivých tahů, se naplno rozjedou během neděle.

Večer byla z vedoucovských chatek slyšet zajímavá interakce.
„Nápoj bohůůůůůů.“
„Hej, víte co je Vinea?“
„Nápoj bohů.“
„Ale vážně. Maťa to říká, já to říkám.“
Nemám vizuální potvrzení, ale dle hlasu a obsahu konverzace je pravděpodobným autorem Jenda Vilinger. Můžete hádat, jaký je oblíbený nápoj hlavního vedoucího, jehož příjezd je letos očekáván až během nedělního odpoledne.

Zachraňujeme šóguna – 3. 8.

„Velké pohromy vznikají z malých příčin.“ – japonské přísloví

S nedělí začal už i klasický táborový program – budíček v 7:15 a po něm hned rozcvička. Překvapení pak nastalo v jídelně, došlo totiž ke změně systému podávání snídaně. Pryč jsou časy misek s pomazánkou a stoly špinavé od mazacích nožů, které z nich neustále vypadávají. Dostáváme možnost výběru z pečiva, sýru, marmelády, jogurtu, müsli… Zajímavým kombinacím se meze nekladou.

Po snídani následoval turnaj v rapidu. V něm nastoupilo i několik členů vedení, děti měly například možnost zahrát si s legendárním Karlem Juklem. Na čele turnaje byl průběh velice napínavý, bojovalo se až do posledního kola. A vlastně i po něm, protože rozhodovalo až pomocné hodnocení. Turnaj zásadně zdramatizoval Jáchym Slánský, když v předposledním kole porazil Kubu Mlýnka, který vedl s půlbodovým náskokem. V posledním kolem se mu ale náskok nepodařilo udržet a podlehl Danu Zemanovi. Díky lepšímu pomocnému hodnocení se pak na 1. místo vrátil Kuba Mlýnek, následovaný právě Danem a Jáchymem.

V klubovně se dokonce dvakrát rozezněl potlesk, když osazenstvo odměnilo Matyho a Martina za jejich první výhry, když je přišli s obrovským nadšením a úsměvem na tváři nahlásit.

Ke konci poledního klidu se naplno rozjeli i dílčí soutěže spojené s celotáborovou hrou. Jednotliví členové si mohou vybrat ze seznamu činností, které nabízejí praktikanti a vedoucí – mohou se učit o umění gejš, vytváření masek, zenových zahrad, kimona, péči o bonzaje a mnoha dalších. Za odvedenou práci získávají odměny a nejlepší žáci si mohou vyhrát ještě větší výhody. Soutěží se třeba i o odpuštění pro ostatní povinné rozcvičky.

Už v neděli se ukázalo, která chatka letos bude ta problémová, vždy se alespoň jedna projeví. Jediné prase při hodnocení úklidu obdrželo číslo 10, které se už ráno dostalo do problémů, když nepřišlo včas na ranní nástup. Přitom díky tomu měli vlastně ještě více času si uklidit. Za trest si na odpoledne připravili divadelní scénku. Jak jsme posléze zjistili, šlo o poučné varování před návykovostí gamblingu.

V sobotu byl unesen šógun. Cílem odpoledního programu tak byla jeho záchrana. Klany musely rozluštit japonskou tajenku skrývající místo, na kterém ho nájezdníci drží a pokusit se ho zachránit. Jednotlivá písmenka získavaly po splnění úkolů na stanovistích v táboře a jeho okolí. Velice zábavné byly například scénky u Verči Žoudlíkové (videa jsou, technická podpora na to nezapomněla). Při výběru scén k předvedení muselo mírně zasahovat vedení, protože některé týmy se rozhodly seznámit nás s velmi temnými okamžiky lidských dějin. Místo toho pak Jeníček s Mařenkou upálili ježibabu v peci. Vyzdvihla bych kvalitní herecký výkon Vojty Svobody v roli perníkové chaloupky.

Šógun byl zachráněn! I když v menším chaosu. Na místo totiž najednou doběhl mix několika týmů a místo urputného souboje s krutými nájezdníky došlo k hádkám ohledně pořadí. Vítězem byl nakonec vyhlášen klan Yamori pod vedením Matěje Pejši. Druhé a třetí místo bylo dělené klany Sakai (Dominik Dlabal) a Takeda (Michael Stein).

První část odpoledne nám počasí přálo, děti tak mohly běhat venku po stanovištích. Potom začalo samozřejmě pršet a do večeře se proto hrály menší hry v suchu v jídelně. Došlo k několika duelům mezi klany. Ostatní mohli získat body správným vsazením na vítěze. Proběhly soutěže v síle, matematických schopnostech nebo poznávání hudby. Aplaus si zasloužil Jáchym za extrémně rychlé vynásobení poměrně vysokých čísel bez použití papíru a tužky. Naopak srdce mé generace zaplakalo, když týmy nepoznaly znělku k filmům Indiana Jones. Na závěr před večeří ještě proběhlo bingo. V duelosázení nejlépe obstál klan Shibata Šimona Filipa. Velmi úspěšný den měl Sakai a přidal si do sbírky další druhé místo. Další místo si dělily dokonce čtyři týmy.

Večer přednáškami pokračoval šachový program. Ve skupině A jsme se historickou hodinkou vrátili do časů, kdy šachy nebyly otráveny šachovými motory a nekonečnými teoriemi zahájení a pověděli si o tom Co se můžeme naučit od starých mistrů světa. Ve skupině B Franta Helebrand naučil děti Grand prix – lék na sicilské triky. Skupina C si z přednášky Karla Jukla odnesla 35 šachových principů.

Před spaním ještě proběhly tahy v tahovce. Ty mohou klany každý den do večeře házet do krabice na vedoucovské chatce.

Hezké večerní počasí ještě posloužilo k realizaci noční bojové hry pro ty nejmladší. Děti na malém okruhu v lese sbíraly od japonských postav slova, která měly na konci cesty vyjmenovat. Nikomu se nepodařilo si zapamatovat všechna, ani našemu hlavnímu vedoucímu, který si byl bojovku sám vyzkoušet. Ano, od nedělního odpoledne je náš tábor kompletní, už dorazil i opozdilec Maťa.

Hledáme Temuraje – 4. 8.

„Když pro tebe udělali den, neodvděčuj se jim nocí.“ – japonské přísloví

V pondělí dopoledne se rozjely hlavní táborové turnaje. Áčko a béčko hraje tradičně se zapisováním tempem 40 minut + 20 sekund za každý tah. V turnaji A se utká 14 lidí, v turnaji B o něco více – 20. Zbytek dětí byl rozvnoměrně rozdělen do turnajů C a D pod vedením Martiny a Karla. Ti hrají kratším rapidovým tempem.

V deníku bude jako vždy prostor pro zajímavé momenty z partií, diagramy, tak doufejme, že nám tu děti sehrají nějaké hezké partie, se kterými se budou chtít pochlubit. Z pondělka mám na ukázku dva taktické příklady z turnaje A.

Dopoledne bylo poměrně deštivé, ale naštěstí pro nás se obloha kolem oběda začala celkem vyjasňovat a děti mohly být po soustředění za šachovnicí aktivní venku. Už k závěru poledního klidu pokračovaly japonské worshopy, doja.

„Mlsná kočička, co pro Vás mohu udělat?“
„Tady Pejšovy lahůdky.“
„Superfoods, jak Vám mohu pomoci?“
„Restaurace východoasijská klasika.“
Odpoledne jako by se nám tu růženský areál proměnil v japonský gastronomický festival. Byla představena úplně nová hra. Klany si otevřely vlastní restaurace. Jako v realné restauraci si týmy musely rozdělit jednotlivé funkce – kuchaře, umývače, personál, který obstará suroviny, obsluha telefonu, někdo, kdo zvládne donášku. Děti sbíraly po lese a louce krepákové čtverečky a na základě receptu vyvěšeného na nástěnce správně sestavit objednané jídlo. V nabídce byl ramen, sushi a poke. V blízkosti tábora se rozmístili hladoví strávníci a netrpělivě čekali na oběd. Obsluha telefonu si musela v několika případech dokonce poradit s objednávkami v angličtině. Některé týmy se snažily dbát na co nejlepší servis a zdůrazňovali svým roznášečům, aby se hlavně usmívali. Hra měla obrovský úspěch na všech frontách a nedokážu říct, zda bavila více děti nebo vedoucí. Nejlepším restauratérem byl klan Mirato Vítka Ottomanského, následovaný Takedou Míši Steina a Yamori Matěje Pejši.

Po svačině došlo na již klasické vláčky. Musím bohužel říct, že rok od roku jsou souboje méně a méně akční a týmy kolem sebe nekonečně krouží. Ani vedoucovská pirátská mašinka oddíly nedonutila do akce. Místo čestných soubojů navíc se tu rozmohlo domlouvání vítězství, a proto došlo k hromadné penalizaci dokonce čtyř oddílů. Vítězem se pak stal klan Kurosa (Jáchym), následovaný Shibatou (Šimon) a Hiranou (Eliška).

V neděli byl šógun zachráněn, ale paseka nájezdníků pokračuje. Osvobozený nejvyšší bojovník společně s klany navštěvuje zpustošenou vesnici, jejíž obyvatelstvo hladoví. Od místního rolníka dostanou nápad vyhledat legendárního bojovníka Temuraje, který by mohl pomoci Japonsko před útoky ochránit. V lese se daří Temuraje naleznout.

Protože bohové při klanech stáli a pomohli jim najít bojovníka Temuraje, vytvořily jim děti v lese přírodní oltáře. I za tyto výtvory dostaly oddíly menší odměnu.

Večer jsme opět (doufejme) přiučili děti něco na přednáškách. Ve skupinách A a B jsme se zase vystřídali já a Franta. Podobně jako v neděli v áčku, i v béčku jsme si ukázali některé principy, které si můžeme odnést z partií starých mistrů světa. V áčku se věnovali náročnému Mezigeneračnímu střetu Gukeshe a Carlsena. Céčko si tentokrát poslechlo Maťu a naučilo se základní pěšcové koncovky. Ne všechny děti mají přednášky povinně, ale ani zbytek osazenstva se nenudí, ať už je to procházka, rybičky rybáři nebo utváření formací v lese.

Na závěr bych jen chtěla upozornit, že letos máme nového fotografa. Už v loňském roce byl zpravodajský tým obohacen o výpomoc Adama Handla, ale až letos je velice aktivním fotografem a od neděle bude velké množství fotek v albech právě jeho, za což mu velice děkuji.

Videa by měla být vyřešena během úterý. Takže se doufejme můžete těšit například na taneční vystoupení gejš nebo několik divadelních představení.

Den ověřených klasik – 5. 8.

„I suchý strom oživuje krajinu“ – japonské přísloví

7:15 vstáváme. Cvičíme. 7:45 snídáme. Uklízíme. Hrajeme.
V turnajích A a B jsme se v úterý přehoupli do druhé poloviny turnaje. V béčku zatím dominuje Šimon Filip s plným počtem bodů (4/4). Áčko je o něco vyrovnanější, ale zásadní souboje se odehrají až ve čtvrtek (ve středu nás totiž čeká celodenní výlet).

Úterý bylo na šachové ukázky zásadně slabší. Ale k velice pěknému taktickému obratu došlo na závěr partie Mlýnek – Stein. Ani v turnajích A a B ale děti nehrají tempem, které by si vynucovalo zapisování i v časové tísni, rekonstrukce partie je proto o něco složitější, ale motiv zůstává totožný.

*doplňující poznámka autorky deníku
Poslední šachová ukázka byla upravena. Bylo zjištěno, že kombinace byla o něco složitější, protože ji předcházela ještě další oběť.

Už dle názvu dne je jasné, že jednou z her, které v úterý děti čekaly, byly Nemoci – tradiční růženská atrakce pro frekventanty i vedoucí. Také bylo při oznámení slyšet jejich velké nadšení. Pro ty, kdo neměli tu čest se s touto hrou setkat – děti mají za úkol donést do domečku co nejvíce kartiček rozházených ve vyhrazené části lesa, ale v tom jim překáží nebezpečné nemoci. Japonsko zužované údery nájezdníku a hladomorem totiž začínají zužovat už i nákazy nejrůznějších infekcí a je náročné se jim vyhnout. Ve druhém kole nemoci dokonce zmutovaly a nabyly na síle a ohrožovaly naše klany s ještě větši intenzitou.

Nejodolnějším a nejúspěšnějším byl klan Takeda, následovaný Minatem a Korusou.

V půl čtvrté se začal zvedat vítr, který oznámil blížející se déšt. Naštěstí nás potkala jen menší přeháňka a po svačině mohl venkovní program pokračovat.

Následovala další klasika – vybíjení papírovými koulemi. Děti si v lese našly malinké barevné vlaječky, které jim umožnily střílet amulet ze dřeva symbolizující ducha. Jeho vlastníci mají unikátní schopnost vybít konkrétního soupeře pouhým zvednutím ducha nad hlavu a zvoláním jména, které chtějí odstranit. Vzhledem k pondělním penalizacím byly frekventanti, především kapitáni, poučení o kodexu cti a varováni před vytvářením podezřelým aliancí, seskupováním a vyčkáváním. Vítek Ottomanský se snažil bránit i slovní autoritou, protože několikrát na les zaznělo velmi hlasité „NE!“ nebo „Vypadněte z toho rohu.“ A musím říct, že v mnoha případech soupeři opravdu nešli dál nebo vypadli z toho rohu. Možná i to mu dopomohlo k celkového druhému místu pro jeho klan. Ve dvou odehraných kolech byli vždy stejní finalisté. První místo si vybojoval tým Dominika Dlabala, třetí byl Míša Stein.

Míša: „Jsme v háji, kdyby po nás prostě šli.“ Souhlasím. Strategie ve hře byla trošku zvláštní. Hodně vyčkávání, hodně aliancí. Ale ve snesitelné míře. Všechno nemůže být tak akční jako Nemoci.

V úterý byl na táboře oslavenec. Narozeniny slavila Bára Šťastná. Všechno nejlepší!

Co se úklidu týče, opět se projevuje problémová chatka a po zamračené pauze se vrací zpět k praseti. Chatka číslo 11 dostává varování, protože po dvou mracích k nim dnes přibyly ještě blesky.

Večením programem byly opět přednášky. Pro skupinu A si Maťa připravil povídání o Akibovi Rubinsteinovi. Franta skupině B řekl něco k šachové psychologii. A pro céčko si Ondra Máslo připravil Sílu neviditelných pout: vazby a rentgen v šachu.

Nepřednáškoví frekventanti ohromili Martinu svými znalostmi o Vinnetouovi při večerním hraní Kufru.

Po letech zpět na skluzavky – 6. 8

„Hlavní město je to, v němž žiješ.“ – japonské přísloví

Na základě předpovědí se celodenní výlet domluvil na středu. Musíme tentokrát meteorology pochválit, protože počasí vyšlo naprosto ideálně. Sluníčko a teplo, ale ne třicetistupňové vedro, které by mohlo působit nepříjemnosti.

Děti dnes vynechaly rozcvičku, protože pohybu je už ráno čekalo dostatek a čas po budíčku využily k hygieně, sbalení a úklidu. I přes výlet totiž mělo dojít k hodnocení čistoty chatek, nakonec se ale vynechalo a zda chatka 10 zůstane problémová, uvidíme až zítra.

Po 4 letech jsme se letos vrátili na Monínec a doufali, že nevypadneme z tubingové dráhy. Což se nepodařilo. Zdravotníci nám tu nějak přicházejí k úrazu, včera Radkův kotník při nemocích, dnes Kačky nehoda při tubingu.

Výletová skupina B si zpříjemnila den hraním Potopy. Několikrát za den zaznělo od vedení slovo „potopa“ a děti musely v co nejkratší době najít nejbližší vyšší bod (pařez, kámen, velký kořen, …) a vylézt na něj, aby se neutopily. Pár set metrů před Růženou se v duelu rozhodlo o vítězi. Gratulujeme Bojně!

Ze skupiny D se dnes na chvíli stal fanouškovský dav. Dali si svačinku u místa, kde mají dráhu horská kola a hecovali zdejší sportovce během jejich výkonu.

Na Monínci na táborníky kromě občerstvení čekal tubing a vodní skluzavka. I autorka deníku se svezla, i když po další nehodě, která se zde před jízdou stala, s menším zděšením. Všichni skončili bez zranění a atrakce si moc užili.

Výlet byl hledáním dalšího bojovníka, mocného válečníka Onigoroshiho. Říká se o něm, že pokud Japonsko zavolá, objeví se a pomůže. Podobně jako Blaničtí rytíři :).

Za statečné výkony obdržely děti večer lízátka. Večerní program byl dnes volnější. Frekventanti dostali prostor na odpočinek a k šachovým přednáškám se vrátime opět zítra.

Zachraňujeme hladové – 7. 8.

„Kdo dobře zná sám sebe, nebojí se jiných.“ – japonské přísloví

Ani po celodenním výletě nebyly děti ochuzeny o rozcvičku. Alepoň rozhýbaly nohy, které jim určitě přes noc ztuhly.

Čtvrtek byl velice bohatý na zajímavé šachové momenty, a to ve všech čtyřech skupinách. V turnaji B měl na šachovnici mat jak z učebnice Dominik Dlabal:

Na první šachovnici v áčku proběhl velmi dramatický taktický souboj. Bojna stála mnohem lépe už od 7. tahu a postupně se výhoda ještě zvětšovala, až získala vyhranou pozici. Na závěr bohužel přišly dvě hrubé chyby. První znamenala úplné vyrovnání pozice, druhá pak rozhodující ztrátu materiálu.

V úterý na nástěnce zmokla tabulka s hodnocením úklidu chatek, proto musela být obnovena. A vylepšena. Meteroologové hlásí krásné počasí, takže další určitě nebude potřeba. I když bylo v úterý nejvíce sluníček za celý týden, už tam se ukázaly mírné sestupující tendence. A čtvrtek to jenom potvrdil. Do dnešního dne úklidová četa udělila pouze dvě prasátka. A jeden jediný čtvrteční den znamenal hned tři, a k tomu ještě varovnou bouřku. Ještěže alespoň jedno sluníčko se rozsvítilo.

Ke konci poledního klidu proběhly poslední döjö, poslední vypilování schopností. Někteří si svým učením zasloužili speciální kifudy a tím i možnost předběhnout frontu na večeři nebo nejít na páteční rozcvičku. Také ji večer hned využili.

Klany čekala cesta do Okinawy, kde potřebují nalézt třetího z legendárních bojovníků – Tomoe.

První hrou čtvrtečního odpoledního programu bylo přehazování papírových koulí ze soupeřovy strany na tu svou. Byl vytvořen pavouk, kterým bylo postupováno, až jsme se dostali k vítězi. Cílem duelů bylo mít na své polovině hřiště co nejvíce koulí nebo poslat všechny protihráče do vězení, k čemuž došlo po chycení na soupeřově straně. Po předchozích penalizacích byly klany opět upozorněny na to, aby „neminimalizovaly pohyb“ a aktivně se snažily o získání výhody. Proto byl podobně jako v šachovém světě představen armagedon – po skončení časového limitu a nerozhodného stavu si jeden z týmů vylosuje o člověka méně, ale bude mu stačit tento nerozhodný stav udržet, aby vyhrál.

Jednu z možných efektivních strategií předvedl tým Šimona Filipa, když se mu s minimem zbývajícího času podařilo prosmýknout a získat jednu kouli a poté už jenom vyčkával a dal si pozor na případné vetřelce. Nejúspěšnějšími přehazovateli Minato, následovaný Yamori a Korusou.

Cesta do Okinawy byla úspěšná a probíhěhla audience v chrámu u Tomoe. Ta pošle klany na velmi důležitou misi a jako poděkování přislíbí pomoc v boji s nájezdníky. Části země jsou velice zpustošené, hladovějí, je proto třeba propašovat k lidem co nejvíce surovin. Celníci jsou ale neúprosní a tvrdě se snaží těmto praktikám zabránit.

Další hrou tak bylo Pašování. Děti si pokusily schovat papírovou kartičku. Do kapes, bot, vlasů a celníci je museli odhalit. Měli tři otázky, kterými se mohou dopátrat po umístění tohoto kontrabandu. Pokud se jim nepodařilo skrýš odhalit, suroviny se posunuly blíž k těm, kdo je opravdu potřebují. Nejlepším pašerákem byla Korusa, druhým Takeda, třetím Hirano.

Na konci odpoledne se stihly ještě Lodě, hra se kterou se frekventanti setkali i v předchozích letech. Týmy nacházejí lodě nalepené na stromech a snaží se je co nejvíce zaplnit. Tyto zaplňovače může ale hnát pryč několik soupeřových lovců. Nejlepšími loďařemi byly Sakai, Korusa a Minato. Klany Korusa a Minato měly veleúspěšný den.

Po večeři proběhly poslední přednášky. Do skupiny A jsem se vrátila já se zbytečně dlouhým názvem přednášky: Co dělat, když nevíte, co máte dělat – náročné pěšcové struktury. Skupinu B si vzal na starost Maťa a podobně jako áčku jim poreferoval o Akibovi Rubinsteinovi. Ve skupině C si svou přednáškovskou premiéru odbyla Pepi a učila děti Jak zahájit svou hru.

Na čtvrtek také ještě zbyla bojovka pro ty starší z dětí. Nebyla letos na čas, děti tak nemusely chvátat a přerazit se po zakopnutí o kořeny. Nádherně nám k tomu svítil měsíc, děti se určitě ani nebály.

Kublajchán a krupicová kaše – 8. 8.

„Daleká cesta začíná tou krátkou“ – japonské přísloví

V pátek ráno byly dokončeny šachové turnaje. Áčku a béčku zbývalo pouze jedno okolo. V obou turnajích byly souboje o vítězství velmi zajímavé. Turnaj A vedl před posledním kolem Dan Zeman s minimálním půlbodovým náskokem. Narozdíl od Míši Steina ale v 7. kole pouze remizoval a první místo mu nakonec uteklo o půl bodu pomocného hodnocení. O bod za nimi na třetím místě skončil Kuba Mlýnek.

V turnaji B rozhodla šachová bitva z předposledního kola, kdy Vítek Ottomanský porazil Šimona FIlipa, protože na konci turnaje měli shodný počet bodů a rozhodl vzájemný zápas. Na třetím místě a nejlepší dívkou turnaje byla Anička Urbanová.

Turnaj CD zvládl během týdne 25 kol. Celkovým vítězem s dvoubodovým náskokem se stal Vítek Duda za turnaj C, následovaný Thomasem Hofmannem za turnaj D. Turnaje hrály společně, ale kategorie byly rozděleny na poloviny podle věku. Dalšími medailisty z céčka byli Jirka Havelka a Pavel Novotný, z déčka Honzík Starec a Míša Benda.

Abychom zkompletovaly šachové ukázky, můžete se pokochat krásným matem z turnaje CD:

Historicky v turnajích, kde se zapisovalo, bývaly občas problémy s extrémně krátkými remízami, absurdními sekvencemi tahů nebo nastavováním figur. Tento rok byly do pátku turnaje v tomto směru velice klidné, ale někteří to poslední kolo nevydrželi a zahráli si následující masterpiece:

Zbytek šachových turnajů nezaplnil celé dopoledne. V posledních několika letech se vynechávala tradiční bleskovka a čas se využil na společné focení a focení jednotlivých oddílů. Tentokrát ale turnaje skončily o něco dříve a letošní čas na oběd byl o něco pozdnější než býval, tradice se vrátila a odehrál se ještě bleskový turnaj. Povinnou účast měli hráči turnajů A a B. Vítězem se stal s plným počtem bodů (6/6) Jirka Petrášek, druhý byl praktikant Viktor Fanfrlík a medaile uzavřel Dan Zeman. Dan s Míšou si vyměnili pozice z turnaje A. Míša měl tentokrát horší pomocné hodnocení a skončil na 4. místě za Danem.

Po bleskovce se ještě stihlo společné focení.

Odpoledne vyvrcholila celotáborová hra. Klany měly poslední šanci na to vypudit Kublajchána a jeho vojska navždy z Japonska. První tažení začalo hned po obědě. Týmy ve čtyřech skupinách, pod vedením třech legendárních mocných bojovníků a démona se vydaly na tažení proti roztrouseným nájezdnickým jednotkách. V jedné z dvojic došlo k menší rebélii a útočit namísto nájezdníků na bojovníka Temuraje, ale puč byl rychle potlačen.

Odpoledne následovala finální bitva s cílem vtrhnout do pevnosti Kublajchána, porazit zbytek jeho jednotek a jeho zajmout. Předtím ale ještě došlo k meditaci v zenové zahradě a přednesení vlastních básní haiku.

Klany na dvou frontách obklíčily Kublajchánovu pevnost a trpělivě ji obléhaly. Kublajchán se snažil formace prorazit, ale vždy se musel za pomoci svých věrných válečníků vrátit zpět.
A postupně…

Vítězství!

Díky tomu mohl být dokončen svatební obřad princezny Lin a prince Daiciho. A novomanželé byli požehnáni císařem i zajatým Kublajchánem.

Největším sporem dne ale byla krupicová kaše.
„Netlačte mě do těhle sporů!!!“ Ani Martin Och nezvládl cyklické zamotané výměny názorů ohledně míchání či nemíchání krupicová kaše.
Objektivní principy zní jasně – dělejte si s kaší, co chcete + nutné nemíchat v případě, že byl na povrchu kaše vytvořen rozpoznatelný obrázek (př. smajlík) + na Růžené zásadně míchat.

Nejlépe v celotáborové hře obstál a nejvíce bodů cti dostal klan Sakai Dominika Dlabala. Následovaní byli Takedou, Yamori, Korusou, Minatem, Hiranou, Akamurou a řadu na posledním místě uzavírala Shibuta. Každý oddíl dostal za své snažení sladkou odměnu.

Před zahájením táboráku ještě došlo k vyhlášení všech turnajů a vyhlášení posledního úklidu chatek. Sestupná tendence pokračovala a v pátek se ozvala silně. Na závěr týdne se totiž objevila hned čtyři prasata. Chatka 12 se superprasetem dostala speciální trest, protože se ani nesnažili o jakýkoliv úklid. Z nostalgie byl obnoven klasický trest tzv. kačáků.

Oheň, buřty, marshmallowni, kytara. Ideální zakončení povedeného týdne. Děkujeme Kubovi Moulíkovi a jeho pomocníkům za přípravu táboraku. A Adamovi Handlovi za kytarový doprovod.

Dvacet Růžených za námi – 9. 8.

„Jedno dobré slovo dokáže zahřát po tři zimní měsíce.“ – japonské přísloví

K poslednímu dní byla odpuštěna rozcvička a čas využit k rozloučení dětí a vedení tábora. Po snídani si děti už jen uklidily, odnesly věci z chatek a počkaly na odvoz domů. Od devíti hodin postupně začaly opouštět náš tábor.

Jubilejní 20. Růžená je za námi. Těšíme se na vás opět v přístím roce.

Já děkuji za zpravodajskou pomoc Karlovi Juklovi za nahrávání a vybírání fotek a Adamovi Handlovi za pomocné focení.

Fotky
Videa
Oddíly
Turnaje