Z digitálního pera Nely Pýchové
AKTUALIZOVÁNO 10.8. 21:02

Ano, je to tak, letos není autorem táborového deníku Patrik Pýcha, ale předává pomyslné žezlo své sestře a po dlouhých deseti letech působení této spisovatelské stálice dochází ke změně. Patrik se tábora vůbec neúčastní a dává přednost turnaji v lotyšské Rize. Jak se opovažuje!

Počet táborníků letos oproti loňsku mírně klesl, ale stále je nás požehnaně. Letošního ročníku se účastní 66 dětí, 8 praktikantů a 12 vedoucích. Novými přírůstky do vedení jsou letos praktikanti Franta Kváča a Adam Handl.

Ódin vás vítá – 3. 8.

“Jasan Yggdrasil je mohutný, nejdokonalejší a nejkrásnější ze všech stromů: Je také největší. Roste mezi devíti světy a navzájem je propojuje.” – Neil Gaiman: Severská mytologie

Hned po příjezdu se děti postupně seznamovaly s tématem letošní celotáborové hry. Každému táborníkovi byla na čelo namalována runa, která označila jeho příslušnost k jednomu z osmi oddílů. S batohy a kufry jim pomohly postavy oblečené do úborů připomínajících svět Vikingů a jiných germánských kmenů a uvedly je do světa severské mytologie. Počasí zpočátku nepřálo, jako by nebesa už oplakávala ztracenou bronzovou medaili z mužské olympijské čtyřhry.

Následně byli kapitáni týmů, neboli járlové, vůdci jednotlivých částí severského světa, umístěni praktikanty na čtyři různá stanoviště kolem tábora a dostali za úkol nakreslit mapu, podle které je pak měl najít zbytek oddílových příslušníků. Ti se seskupili v táboře na základě identických run vyobrazených na čele. Máme na táboře talentované kartografy! Všichni se na základě map dokázali dostat do správného cíle. Pro administrativní chybku bohužel nedojde k vyhlášení pořadí této mini hry a získávání bodů tak začne ve velkém až zítra.

Následoval velký nástup před velitelskou chatkou, tradičně svolaný milovanou i nenáviděnou znělkou Či a či…, na kterém byly děti informovány o základních pravidlech jejich pobytu v táboře.

“Vítejte, járlové!” zvolal Ódin hlasem plným autority, když přijímal družiny táborníků na své hostině. K té byly přizvány dopisy, jež obdržely při zakreslování map. Hostina byla velkolepým vyvrcholením prvního dne. Jeden z mistrů přírodního poznání dětem postupně představil hlavní příslušníky severského panteonu, v čele s nejvyšším bohem Odinem a jeho ženou Freyou, bohyní lásky a války. Po jejich bocích se ukázali také bůh Thor s manželkou Sif, a bohové Týr, Freya, Hel, Heimdall a Loki. “Vidím temnotu, která přichází. Vidím konec světa, Ragnarök. Jen s pomocí těch nejodvážnějších bojovníků můžeme čelit tomuto osudu.” S těmito slovy se ke skupině bohů připojil ještě věštec a seznámil tak oddíly s cílem celotáborové hry. Zjistily, že země umírá, a tak musí ochránit strom Yggdrasil a tím zachránit svět. Myslím, že kvalitní herecký výkon vedoucích a praktikantů v roli bohů, a především výkon Karla Jukla, který si troufl na ztvárnění Ódina, vstoupil do kánonu legendárních momentů Růžené vůbec.

Po večeři přišel tradičně čas tahovky. Hrací plátno je tvořené jasanem Yggdrasilem a devíti světy, které strom spojuje. Děti budou za jednotlivé hry v průběhu týdne získávat prostředky, za které si pak budou opatřovat bojové síly. K nákupu bojovníků mimo jejich vlastní světy navíc potřebují nalézt runový kamínek. Také se mohou vydávat bojovat s bytostmi číhajícími v koutech některých světů a tím získávat další schopnosti. Kdo posbírá nejsilnější skupinu a zvítězí?

Příslušníci v jednotlivých oddílech jsou navíc rozděleni do tří skupin, v rámci kterých budou u mistrů v umění boje, znalosti devíti světů a přírodním poznání zdokonalovat specifické schopnosti. Někteří budou druidy, někteří mudrci a největší část bude vylepšovat svou bojovou způsobilost.

O večerní program pro mladší děti, které se neúčastní tahací hry, se dnes postaral Honza Starec. Děti na louce za chatkami hrály pod jeho vedením klasickou hru Rybičky, rybáři. Část skupiny se pak přesunula před velitelskou chatku, kde ještě za asistence Vojty Dudka u mikrofonu proběhla menší taneční párty. Vyzdvihla bych breakdancové kreace Jendy Vilingera a úžasné choreografie Valči Sehnoutkové.

Z loňska si věrní čtenáři jistě pamatují sázku, v níž figurovala postava Mati. Šlo o zapamatování si jmen všech frekventantů. Na večerní poradě vedoucích padla v tento den podobná slova. Ano, je nás letos o něco méně, je tu asi i méně nových tváří, ale loni došlo k pochybnostem o smyslu a realističnosti úspěšnosti sázky již druhý den. Uvidíme, zda to letos bude lepší.

Pro pomoc za skřítky – 4. 8.

“Brokk začal dmýchat a vyslal do srdce výhně proud vzduchu bohatého na kyslík, takže se všechno začalo zahřívat. Už to dělal mnohokrát.“ – Neil Gaiman: Severská mytologie

Hodiny ukazují 7:15 a frekventanti slyší klepání na dveře. Je tu budíček. Následuje rozcvička a začíná tradiční táborový režim. Starší skupina dětí si při prvním táborovém ránu musela protrpět klasické neoblíbené “kačáky”. Oproti loňsku je dnes snídaně o něco později, proto musejí táborníci začít uklízet své chatky pro hodnotící četu již bezprostředně po rozcvičce. 

V neděli dopoledne také odstartoval šachový program, a to turnajem v rapidu. Toho se účastnilo i několik vedoucích a praktikantů. Vojta Dudek ukázal své zkušenosti a v turnaji zvítězil, ale zbytek vedení byl předstižen mládím. Nejlepším se ukázal Michael Stein, stříbrný byl Jáchym Hrbek a na bronz po vzoru českých šermířů dosáhl Jakub Mlýnek. 

V průběhu turnaje nastoupila do práce dvojice hodnotící úklid. Z funkce Patrikova pomocníka povýšil Šimon Tůma a přidala se k němu Anežka Havelková. Děti začínají být podezřele čistotné, do tabulky na nástěnce bylo zakresleno hned pět sluníček a žádné prasátko! 

V přestávkách mezi jednotlivými koly rapidu jako bychom se přesunuli do Paříže na badmintonový kurt. Ten se totiž vytvořil v prostoru před velitelskými chatkami. “Já mám rychlý nohy”, prohlásil Maťa a dostal verbální smeč od Gábi Zádrapové: “Že jsem to ještě neviděla.” Hlavního vedoucího doplnila do čtyřhry Anička Šperková. Já jsem si dala pauzu od focení a snažila se ke slovním smečím Gábi přidat i ty opravdové. Síť sice nebyla, ale byla provizorně vytvořena řadou dětí v čele s Lenkou Kváčovou. Menší problém nastal, když se do sítě zapojil i skoro dvoumetrový Šimon Tůma. Přeci jen, někteří z nás nemají ani 160 cm.

Poobědový polední klid byl kromě onoho klidu využit také pro tvorbu štítů, které byly vyřezávány z obdélníkového kartonu. Byla vytvořena díla velmi rozmanitých tvarů. A někteří je dokonce chytře nechali v původním stavu a ušetřili si tak práci. Druidi poznávali přírodu a mudrci měli podle hádanky na nástěnce zjistit název světa, do kterého se vydají odpoledne. Tímto světem byl Svartalfheim, kde se ve své kovárně nacházejí skřítci Brokk a Sindri. Járlové je půjdou žádat o pomoc. 

Po 14. hodině se naplno rozběhl program celotáborovky. V první hře šlo o to připravit své drakary na cestu po světech a sesbírat co nejvíce zásob. Oddíly se přesunuly do lesa a rozdělily se na dvě části. Polovina týmu se snažila nalepit co nejvíce krepového papíru své barvy do polí na čtvrtkách vyvěšených na stromech, dokud všechna políčka v lese nebudou zaplněna. Ta druhá se protivníky z ostatních družstev naopak snažila sabotovat, chytit je a připravit je o jejich krepáky. V lese se navíc pohybovalo několik mytologických postav, které chytaly všechny bez ohledu na oddílovou příslušnost. Nejúspěšnější v této hře byl tým pod kapitánskou páskou Dominika Dlabala, druhý byl oddíl Jáchyma Hrbka a třetí Kuba Dvořák. Doufejme, že při hře nebylo porušeno fair play, protože do mého pravého ucha se v lese donesla slova “Já mám hroznou chuť něco odlepit”, což by rozhodně nebylo podle pravidel. Hra byla ukončena o něco dříve velmi intenzivní přeháňkou.

Poté, co naši bohové oblaka uklidnili, se frekventanti přesunuli k oněm skřítkům Brokkovi a Sindrimu. V táboře byla dokonce zřízena kovárna s opravdovým ohněm. Zde zjistili, že budou potřebovat požehnání Paní jezera, která je ale mistryní klamů a táborníci musí projít jejími zkouškami. Oddíly si vytvořily několik dvojic, v případě lichého počtu členů také trojic, a v těchto skupinkách obíhaly pět stanovišť kolem tábora, která musely najít podle mapky na nástěnce. Na některých stanovištích se ukázalo, že mnozí na včerejší velkolepé hostině vůbec nedávali pozor a neznají ani Ragnarok, před kterým byli varováni. Hra se pořádně protáhla, protože některé týmy se ani po mnoha účastech tábora v Růžené nedokázaly orientovat v jeho okolí. Do večeře v 18 hodin se toho tedy více nestihlo. V této hře byl nejúspěšnější oddíl Laury Sehnoutkové, následovaný Ondrou Ottomanským a Kubou Dvořákem. Hodnotilo se na základně dvou kritérií – rychlosti a správnosti, protože na jednotlivých stanovištích dostávaly děti různé hádanky.

Následoval večerní nástup, kde došlo k vyhlášení výsledků rapidu a nedělních soutěží. Proběhla také gratulace Dominikům a Dominikám k jejich svátku. Byly rozděleny přednáškové skupiny a kolem 19:45 již začal večerní vzdělávací program – šachové přednášky. Předtím ještě krátce proběhla tahová hra. Ve skupině A, kterou jsem měla v neděli na starost já, se děti naučily o Minimální převaze a její realizaci. Ve skupině B měl Vojta Dudek Šachová panoptika. V céčku Maťa poučil o Taktice v koncovce. Zbytek dětí šel pod vedením Martiny a Karla na procházku.

Prodíráme se džunglí a bažinami – 5. 8.

Nový týden začal v táboře na pozitivní notě. Nepršelo! Po snídani už začaly celotýdenní turnaje. Méně početné skupiny A a B hrají se zápisem na 2x 40 minut + 20s/tah. Skupiny C a D hrají klasický rapid 2x 15 minut. Jedna partie áčka se nestihla dohrát před obědem, musela se přerušovat a dohrála se o až poledním klidu. Strhující závěr sledovali hned dva diváci. Skončila nakonec věčným šachem, ale mohla mít mnohem efektnější zakončení. Ukázka se chystá. Nový spisovatelský tým se nejdříve musí naučit pracovat s vkládáním šachových diagramů.

O poledním klidu se pokračovalo ve vylepšování schopností mudrců, druidů a umění boje. Štíty z předchozího dne se pestře nabarvily. Odpolední program celotáborovky se v pondělí nesl v duchu tradičních evergreenů. Kdo čte každoročně táborový deník nebo se Růžené někdy účastnil, určitě tyto hry bezpečně zná. Začalo se legendárními Nemocemi, jež jsou jedinou hrou, která se na Růžené drží po celou její existenci. Pokračovalo se Vláčky a zbytek času byl vyplněn hrou Dobrý den, pojďte ven. 

Gábi jmenuji oficiální glosátorkou tábora, protože chrlí jednu trefnou hlášku za druhou. Ani Nemoce nebyly výjimkou: “Bez Patrika je život fakt delší.”

Oddílům pro boj se zmíněným drakohadem chyběl vojenský výcvik. K tomu měl sloužit zbytek odpoledního programu. Týmy se také měly naučit přemýšlet jako had.  Následovaly proto velmi oblíbené Vláčky. “To jsou zrádci! To jsou doslova zrádci!” I když bylo letošní provedení o něco méně akční než kupříkladu v roce loňském, našli jsme zde vše, co bychom očekávali. Ve třech kolech hry se opakoval cyklus aliance-zrada-usmíření-zrada přesně, jak to u Vláčků čekáme. 

Krátký čas před večeří byl ještě zaplněn spíše exhibičním Dobrý den, pojďte ven. Část vedení tábora se sama účastnila, zbytek se u hry bavil vzpomínáním na minulé ročníky a sledováním soubojů z předchozích let, které jsou stále k nalezení na internetu.

Odpolední hry v lese ukázaly na důležitý nešvar, který v táboře rozšiřuje. Frekventant v lese vytrousil mobil. Mobil, který neměl na odpoledních hrách co dělat.

Po večeři byly vyhlášeny výsledky odpoledních soutěží. Nejúspěšnějším oddílem dne byl Helheim Kuby Dvořáka s prvním a druhým místem. S Nemocemi si nejlépe poradil Jötunheim Ondry Ottomanského, následovaný právě Helheimem a třetí skončil Álfheimem Laury Sehnoutkové. Vláčky se nejvíce povedly Helheimu. O druhé a třetí místo se dělil Múspellheim Jáchyma Hrbka a Nilfheim Pepi Dudkové. A nesmíme zapomenout také na hodnocení čistoty chatek. Děti byly zase podezřele čistotné.

Večerní program opět tvořily přednášky. Ve skupině A přednášel Maťa o Emanuelu Laskerovi. V béčku jsem mluvila já o Hodnocení pozice a plánu hry. Skupinu C měl na starost Franta s tématem Paul Morphy. Zbytek táborníků, opět pod vedením Martiny, se vydal do lesa a hrál hry se šiškami. Ještě jim pak zbyl i čas na Bang a Městečko Palermo. Od Nemocí přes Vláčky k Městečku Palermu, pondělí se neslo v poměrně morbidním duchu.

Den byl ještě zakončen noční bojovou hrou pro nejmladší děti. Stateční táborníci zde poznali pět postav severské mytologie. Setkali se v lese s Freyou, Freyem, Lokim, Sif a Týrem.

Putování světem nemrtvých – 6. 8.

„A pak ještě svět pojmenovaný po své vládkyni Hel, kam odcházejí mrtví, kteří se nevyznamenali v boji.“ – Neil Gaiman: Severská mytologie

Úterý se neslo v úplně jiném duchu. Proběhl celodenní výlet. Ten se letos zásadně lišil od předchozích ročníků. Při hrách v okolí tábora se často ukazuje, že děti se ve svém okolí ani po letech moc neorientují. Proto byla trasa výletu zvolena jako okruh kolem Růžené, s vrcholem dne, obědem, v blízkých Chyškách. Děti byly podle věku rozděleny do tří skupin a každý z nich šel ke svému věku uměřený počet kilometrů. Nejstarší skupina A nachodila kolem 29 km, skupina B asi 21 km a nejmladší céčko zvládlo kilometrů šestnáct.

I přes to, že děti čekala mnohakilometrová túra, rozcvičce se nevyhnuly. Ale její náročnost byla mírně snížena. Frekventanti byli poté upozorněni na důležitost ponožek v botách. Na táboře totiž byli v minulosti tací, kteří místo nich zvolili igelitové pytlíky. S sebou si museli vzít také své pestře nabarvené štíty.

V pondělí ve Vanaheimu oddíly zjistily, že strom Yggdrasil s největší pravděpodobností odumírá od kořenů. Proto se k nim děti v úterý vydaly. Tento svět, Helheim, je plný nemrtvých stvůr. Děti jsou varovány, aby měly oči na stopkách a štíty připraveny k obraně.

Především skupina C si naprosto excelentně dokázala nacvičit obranné manévry a štítovou ochranu, na čemž nese velkou zásluhu Šimon Tůma. Po cestě táborníci potkali tři skupiny nemrtvých, které na ně spustily útok. Při tom třetím se pak konečně setkaly s Hel, bohyní Helheimu, která jim pomůže.

Všechny skupiny se stihly vrátit do času večeře. Pouze áčko s nejdelší trasou to mělo jen tak tak. Každý vandrovník dostal odměnu v podobě lízátka. 

V rámci celodenního výletu sice neproběhly žádné speciální hry, ale járlové dostali pro své oddíly odměny, a tak mohla i tento večer proběhnout tahovka. Kromě toho byl ještě na večerním nástupu vyhlášen jeden trest za zneuctění mrtvol útočících při výletě. A ani tento den nebyl výjimkou, co se hodnocení úklidu chatek týče. Uvidíme, zda se jedná pouze o chvíli nepozornosti kvůli celodennímu výletu, ale objevilo se hned několik prasátek. Tyto chatky byly přiměřeně potrestány. Jednalo se o tresty první, proto nebyly nijak dramatické. Většina zvolila fyzický v podobě dřepů a kliků. Pouze jedna dvojice si zvolila zpěv. Kozel v podání Vítka Ottomanského a Vojty Svobody si následný potlesk opravdu zasloužil. 

Byla vyřešena záhada ztraceného mobilu. Stále panuje nešvar tahání věcí na odpolední program, které mají zůstávat někde v batohu. Ale tentokrát mobil jeho obětí nebyl. Byl totiž nalezen za postelí na chatce. 

Přednášky večer neproběhly, dětem se nechal prostor na odpočinek. Oddíly se rozdělily klasicky po třech skupinkách – bojovníci, mudrci, druidi – a plnily úkoly zadané mistry. Zbytek večera byl volným programem. Někteří hráli v klubově holanďany nebo bleskovky, jiní ping pong a někdo třeba odpočíval po náročném dni na chatce.

Na konec ještě připojuji slíbený diagram z druhého kola turnaje A v pondělí. V partii Babický – Němec mohl na závěr přijít velice pěkný dvoutahový mat:

Bojujeme s obry – 7. 8.

Středeční den opět začal budíčkem a následnou rozcvičkou, ani den po výletě nebyl výjimkou. Bohové nám asi opravdu přejí a pomáhají, protože úterý a středa byly na Růžené velmi slunečné a teplé. Dopolední program klasicky znamenal šachové turnaje A, B, C a D. Zajímavá a úderná ukázka z partií je stále v hledáčku týmu, ve středečních kolech se nepodařilo takový moment zaznamenat.

Polední klid mohli frekventanti zase využít k plnění úkolů druidů a mudrců. Bojovníci se štíty mají nově možnost ve volných chvílích vyzvat bojovníky z jiných oddílů na klanový souboj ve střílení papírovými koulemi. Pravidla byla nacvičena již při večerním programu po celodenním výletě. První dny si na duely nikdo netroufl.

V první části odpoledne se děti vydaly do země obrů, Jötunheimu, hledat obra Hrungnira. Touto říší se prodíraly v rámci hry Obří tržnice. Po lese bylo rozmístěno asi patnáct obrů v podobě vedoucích a praktikantů, ti byli hledáni a chytáni. Děti od nich sbíraly kartičky s jejich jménem, které poté směnily v obchodě. Ceny jednotlivých obrů neustále kolísaly podle frekvence jejich chytání. Neviditelná ruka trhu pracovala. Obrátily se role z klasických nemocí, vedoucí najednou nelovili, ale byli loveni. Nejúspěšnějšími chytači obrů byl tým Helheim Kuby Dvořáka, následovaný Múspellheimem a Jötunheimem, který měl symbolickou výhodu své domoviny.

Po svačině jsme byly svědkem exkluzivní scénky Hrungnira, Thóra a Sif v podání Filipa Vopálky a sourozenců Žádníkových. Thór, jehož velkým koníčkem je právě lovení obrů, byl ve své činnosti přísně zastaven Sif. Trojice postav dala oddílům informaci, že had požírající kořen určitě nejedná sám, ale zcela jistě ho někdo ovládá.

Druhou odpolední hrou byla klasická střílená s tzv. holí moci. Děti hledaly klacíky s barevnou izolepou, díky nim poté mohly střílet papírovými koulemi odpovídajícími této barvě do ostatních oddílů. Letošní verze byla obohacena o štíty, kterými se někteří táborníci mohly chránit. Ve druhém kole došlo trochu k vyvolání nejistoty ohledně pravidel, když jeden z organizátorů hry odpověděl na otázku, zda se může střílet i se štítem v ruce: “Těžko říct.” S touto hrou si nejlépe poradila opět stejná trojice týmů, jen s prohozením prvního a druhého místo. První skončil Múspellheim, druhý Helheim a třetí zase Jötunheim.

Večer byl kromě her vyhlášen také úklid chatek. Vypadá to, že prasátka v den celodenního výletu nebyla pouhou náhodou. Začínají se trochu hromadit. Pochvalu ale zaslouží chatka č. 8, která má čtyři sluníčka po sobě. Prasátkoví recidivisté dostali zvláštní trest v podobě dřepování a zpívání najednou. Zvolili klasický táborový hit Vysoký jalovec. 

Následovaly přednášky. Vojta si i pro skupinu A připravil Šachová panoptika. Franta skupinu B poučil o Indickém zázraku. Céčko měl nakonec na starost Karel. Po komické domluvě s Ondrou Máslem o tom, kdo ji bude mít ve středu a kdo ve čtvrtek, která proběhla na úterní poradě vedoucích:
– Mně je to jedno.
+ Mně je to taky jedno.
– Záleží, jestli budeš připravovat hry nebo něco. 
+ (pozvednutí ramen v gestu “já nevím”, “je mi to jedno”)
– Tak já si ji vezmu zítra.
+ To se mi víc hodí.

Karel naučil děti Pěšcové koncovky. Na závěr vkládám velmi pěkný diagram z Vojtovy přednášky. Důležité je zadání – bílý vrátí svůj poslední tah a dá jednotahový mat:

Loki před soudem – 8. 8.

Na úvod dne redakce vyjadřuje omluvu Františku Helebrandovi, na kterého bylo zapomenuto v popisu středeční scény s obrem Hrungnirem, již byl také součástí. Ostatní zastínil excelentní herecký výkon Kačky Žádníkové v roli Sif a zpětně došlo ke špatné rekonstrukci představení. 

Ve čtvrtek dopoledne skončily první turnaje – C a D. Céčko vyhrál suverénně se 17 body ze 17 partií Šimon Filip. Za ním se stejným počtem 11,5 bodů Jan Škrob a Anička Urbanová. Déčko bylo mnohem vyrovnanější. S půlbodovým náskokem zvítězil Pavel Novotný následovaný Patrikem Salingerem a třetí byla díky lepšímu pomocnému hodnocení Samantha Kadlecová. Čtvrtý Vojta Svoboda tak bohužel podobně jako čeští olympionici v Paříži sahal po medaili, ale nedosáhl a zbyla pro něj také brambora. Skupiny A a B pokračovaly pátým a šestým kolem a čeká je ještě poslední partie v pátek.

Několik hezkých taktických motivů se objevilo v partii Mlýnek – Sehnoutková v turnaji A:

Hezká dvoutahová kombinace přišla také na závěr partie Babický – Slánský. Pro ty, kdo si ho chtějí vyřešit – černý na tahu vyhraje.

V čase dopoledních šachů obešla četa hodnotící úklid všechny chatky. Ukazuje se, že úletem byl začátek týdne, kdy děti měly všude pořádek. Již od úterý se v tabulce úklidu totiž vyjímají vždy tři prasata. Recidivisté při večerním nástupu změnili repertoár a místo Vysokého jalovce si se dřepy zazpívali Skákal pes.

Járlové utíkali ze země obrů do Nilfheimu, kde chtěli zjistit, kdo ovládá hrozného draka požírajícího kořeny. Ale nejprve musejí přeplout moře. Odpoledne tak pokračoval program celotáborovky hrou Bitva korábů. Na Asgardu je nedostatek lodí, proto si járlové museli vytvořit nové. Ale nešlo o ty na vodě. Oddíly dostaly čtyři dlouhé klacky a několik provázků a měly za úkol svázat je dohromady a vytvořit si vlastní plavidlo. Celý tým musel v průběhu hry stát uvnitř tohoto plavidla a alespoň každý člen jej musel alespoň jednou rukou držet. V moři, které představoval les, se nacházelo spoustu surovin, které mohli táborníci sbírat. Zároveň mohli zneškodňovat ostatní námořníky papírovými koulemi. V moři se navíc plavila jedna pirátská flotila vedoucích. S nástrahami Nilfheimského moře si nejlépe poradil oddíl Jötunheimu Ondry Ottomanského. Za ním následoval Múspellheim Jáchyma Hrbka a o třetí místo se dělil Vanaheim Dominika Dlabala a Alheim Laury Sehnoutkové.

Drak v doupěti, ke kterému táborníci doputovali, nebyl. Našlo se zde ale několik stop, které by jeho polohu mohlo prozradit. Úkolem druhé odpolední hry proto bylo tyto stopy rozluštit. Oddíly měly za úkol za pomoci pěti stanovišť s nápovědami odevzdat seznam bohů s jejich náležitými charakteristikami – jméno, barva zbroje, jejich svět a mazlíček. Velmi zábavné bylo především stanoviště, kde si nápovědu musely děti zasloužit hudební a hereckou scénkou. S touto hrou si nejlépe poradil Nilfheim Pepi Dudkové, druhý skončil Jötunheim a třetí Svartalfheim Verči Žoudlíkové.

Následoval velkolepý soud s Lokim, který se jako král klamů a intrik přidal na stranu ragnaroku a za tuto zradu má být odsouzen. Za járly vystoupil Kuba Dvořák a navrhl trest upálením, což se setkalo s ovacemi zbytku táborníků.

K večeři byla krupicová kaše, což vzbudilo kontroverzi ohledně způsobu jejího konzumování. Většina osazenstva zastávala názor, že kdo ji nemíchá, není normální. To rozsekl malý Martin Och: “Ať už člověk míchá nebo nemíchá, tak je normální člověk.”

Večer se nesl ve znamení posledních přednášek. Ve skupině A jsem já pokračovala v tématu realizace převahy, jen byla vyměněna ta poziční za tu materiální. Ve skupině B Maťa přednášel o Emanuelu Laskerovi. Ondra Máslo v céčku zvolil alespoň podle názvu velkolepé téma – Diagonální dominanc – umění střelcových koncovek.

Čtvrtek byl ještě uzavřen bojovou noční hrou. Tentokrát pro ty starší. Járlové a jejich týmoví kolegové utíkali před ragnarokem a stíhali Lokiho, který už zvládnul po svém odsouzení utéct.

Ragnarök – 9. 8.

Turnaje C a D sice skončily už ve čtvrtek, ale i tak pro tyto skupiny dopoledne pokračoval šachový program. Pro zpestření proběhla simultánka. Já a Vojta Dudek jsme nastoupili proti 22 šachovnicím. Děti se po dohrání postupně střídaly, někdo hrál dokonce dvakrát a dostavilo se i několik hráčů z turnajů A a B. Dvacet pět minut na naší straně se ukázalo jako nedostačující, protože v několika partiích nám spadl praporek. Simultánka přinesla i dramatické okamžiky. Aničku Šperkovou se nám podařilo zmatit s poslední vteřinou na hodinách, u Kuby Dvořáka to byly tři. Na pozici vyhrál po krásném matu Jáchym Slánský.

Posledním kolem v pátek dopoledne skončilo áčko a béčko. Turnaj A vyhrál suverénně plným počtem bodů (7/7) Jáchym Hrbek. Na druhém místě skončil loňský vítěz turnaje Michael Stein a třetí byla nejvzdálenější účastnice tábora Amálka Zádrapová. Turnaj B byl, alespoň co se výsledkové listiny týče, vyrovnanější. Zvítězil Vítek Sehnoutka před Gábi Zádrapovou, asi o 2 metry “až” druhou nejvzdálenější účastnicí. Na třetí místo dosáhl Dominik Dlabal. Naše síla se ukazuje. Na všech stupních vítězů, včetně turnajů C a D, se umístila alespoň jedna dívka!

Na závěr šachového programu přidávám ještě jednu ukázku, z partie Blahoš – Petrášek:

Protože se v pátek dopoledne dohrávalo už jen jedno poslední kolo, zbyl čas na vytvoření společné fotografie. Letošní trička byla bílá. Od začátku týdne tak panovala obava, zda dětem tato trička vydrží v přijatelném stavu. Myslím, že děti zvládly péči o tento krásný kus šatníku skvěle, až na pár fleků od jídla a zabahněných zad, vypadají stále krásně bílá. Děkujeme panu údržbáři za pořízení fotografie.

Už bezprostředně po čtvrtečním soudu si Loki začal získávat sympatie mnoha táborníků. Asi polovina z nich nakonec přijala nabídku přidat se na jeho stranu. Páteční odpoledne se proto neslo v duchu nacvičování formací a následné obrovské bitvy. Přišel Ragnarök. Loki se svými stoupenci se usadil v pevnosti uprostřed lesa a bránil se nájezdům bohů a jejich následovníkům. Postavily se tak proti sobě dvě strany – Loki, Hel a většina mistrů proti ostatním bohům. Bitva byla dlouhá a napínavá, výsledek vypadal dlouho velice nejasně, ale Loki byl nakonec poražen a nový pořádek nebyl nastolen. Járlové byli za boj po zásluze finančně odměněni.

Poté ještě přišlo na poslední zásahy do tahovky. V té byl velmi úspěšný oddíl Ondry Ottomanského, kterému se tím podařilo vyhrát celotáborovou hru!

Po večeři došlo k vyhlášení celotáborové hry, turnajů a zbývajících menších cen. Já děkuji všem, kdo mi nosili šachové ukázky do deníku.

Tábor zakončil táborák. Děkujeme Kubovi Moulíkovi za jeho přípravu a Adamovi Handlovi za kytarový doprovod při posezení kolem ohně. Co se letos extrémně rozmohlo, bylo opékání marshmallownů. Někteří frekventanti si dovezli speciální obrovské po vzoru amerických táboráků.

Tak zase příští rok – 10. 8.

Budíček v 7:15 pokračoval i v sobotu, ale páteční rozcvička byla poslední. V sobotu byl místo ní dán dětem prostor na balení a úklid. Po snídani už se postupně trousily do oblasti ping pongových stolů, kde čekaly na své rodiče a odvoz.

Uteklo to jako voda a další ročník Růžené je za námi. Věřím, že děti si tábor opět užily. Vedení tábora rozhodně ano. Za zpravodajský tým se s vámi loučí Nela Pýchová – autorka deníku a fotografka, Karel Jukl – nahrávání a třídění fotek, natáčení poslední bitvy a Adam Handl – pomocný fotograf. Karlovi a Adamovi děkuji za spolupráci. Snad jsem spisovatelské žezlo převzala přijatelným způsobem.

Na konci deníku byl nově přidán odkaz na několik táborových videí.

Fotky
Videa
Turnaje
Oddíly