Závěrečná reportáž z MČR mládeže

Když jsem se ohlašoval v předchozí reportáži, bylo pondělí a naše výprava na Mistrovství ČR mládeže za sebou zrovna měla dvoukolo. Turnaj mezitím dospěl ke konci, a tak je čas podívat se, co se dělo v dalších dnech a jak to celé dopadlo.

Bowlingoví a šachoví nadšenci

V úterý tempo šampionátu zvolnilo a každý den už nás čekalo pouze jedno kolo. Bylo tedy více času i na další aktivity. Dvakrát jsme si zahráli bowling, ve kterém jsem kraloval já. Dokonce se mi po delší době podařilo v obou případech dostat bez větších potíží nad hranici 100 bodů. Z dětského čtyřlístku byl v úterý nejlepší Blažej (91 bodů) a v pátek se na stejné místo dostal s totožným skóre Míša.

Protože naši šachoví nadšenci neměli královské hry dost, zahráli si ve středu ještě doprovodný bleskový turnaj. K účasti se pokoušeli přemluvit i mě, ale řekl jsem si, že událost raději využiju k tomu, abych si od raubířů odpočinul. V bleskovce nikdo příliš nezazářil, avšak Kubovi se hned v úvodním kole podařilo uloupit cennou remízu Kiliánu Slovákovi (2246), který už poté všechny partie vyhrál a stal se jasným vítězem.

Míša, Kuba i Honza se rozhodli strávit šachově i čtvrteční odpoledne, kdy se konala simultánka proti velmistrům Pavlu Šimáčkovi a Tomáši Polákovi. Kubovi se s nimi podařilo udržet remízu a Míša je dokonce dokázal porazit!

Bazén na vrcholu hory

Já a Blažej jsme dali ve čtvrtek přednost tradičnímu výšlapu k horní nádrži přečerpávací eletrárny Dlouhé stráně. Přidala se k nám ještě Pepi Dudková, jež byla na místě s říčanskou výpravou, ale tento výlet si nechtěla nechat ujít. Pro výstup k horským vrcholům jsme si vybrali správný den. Svítilo sluníčko a nahoře se nám otevřely krásné výhledy do okolní krajiny. Blažej doufal, že by konečně mohl využít plavky, které si s sebou sbalil, ale pak sám uznal, že kdyby do nádrže skočil, už by se odtamtud pravděpodobně nedostal.

Cesta zpět do údolí bohužel nebyla tak dobrodružná jako v minulých letech, ani na vrcholcích nebo na sjezdovkách už totiž nezbývaIo mnoho sněhu. I tak jsme ale pro zpáteční cestu zvolili adrenalinovou zkratku, kterou mi před lety doporučili Kuba Voříšek se svým tatínkem. Nepřekvapivě z ní byl nadšený hlavně Blažej, třebaže se mi tentokrát vůbec nepodařilo trefit správný směr, a tak jsme namísto příjemného sklouznutí se z prudké stráně museli opatrně slézat podél skalitého srázu.

Při zdolávání zkratky, jež ve skutečnosti není žádnou zkratkou, jsem se bavil častými Blažejovými pády, ovšem jak by řekla teta Kateřina z Maťou oblíbeného Saturnina, na kterém jsme mimochodem byli v roce 2012 v šumperském divadle, kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá a kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp. Nejhorší pád jsem totiž zaznamenal později já na sjezdovce, když jsem uklouzl a spadl do bláta. Blažej mi poradil, ať si bundu otřu o sníh, jenže ten byl tak špinavý, že to pak bylo ještě mnohem horší. Jako obvykle jsem si nadával, proč jsem si s sebou nevzal vhodnější oblečení. Některé věci se od roku 2015, kdy jsme vrchol dobyli poprvé, nezměnily.

Právě propadání se do sněhu, čvachtající boty a omrzlá chodidla jsou nejvýraznějším pojítkem, které se jako Ariadnina nit vine napříč labyrintem nostalgických vzpomínek na předchozí léta. Občas v něm problikne i něco dalšího, například při zastavení se u ohrady s mohutným divočákem, kterého si pamatuju ještě jako mládě, nebo při objednávání si jídla v hotelové restauraci u paní, jež mě na stejném místě obsluhovala už před 13 lety. Nic jej však neprosvítí tolik jako výstup na Dlouhé stráně.

Co se dělo na šachovnicích

Míša Stein (TJ Spartak Vlašim), který se probojoval na šampionát mezi chlapci do 16 let, tentokrát nebyl v nejlepší formě. Přehlížel více taktiky, než je jeho zvykem, a z hlediska strategie vedl některé partie poněkud křečovitě. Výsledkově ale rozhodně nezklamal, když dokázal uhájit svou startovací pozici. Z devíti partií vydoloval 3,5 bodu a v 24členném poli skončil na 19. místě. Nejvíce se mu povedla partie v 5. kole, kdy získal výhodu už v zahájení, nekompromisně potrestal svého soupeře za jeho chyby a vyhrál v 20 tazích.

V doprovodném FIDE Openu si dobře vedl Kuba Mlýnek (TJ Jawa Brodce), který vybojoval 6 bodů, pronikl do první desítky a z vyhlášení výsledků si odnesl cenu v podobě šachové knížky. Kubův přístup k šachu se v poslední době dost zlepšil, což už je podle mě vidět na jeho výsledcích ve vážných partiích. Kvalita jeho hry někdy bohužel trpí zbrklostí v okamžicích, kdy je třeba se více zamyslet a nenechat se zlákat pokračováním, jež vypadá dobře pouze na první pohled. Částečně to ukazuje i následující příklad.

Velmi dobrého výsledku dosáhl také Míša Blahoš (TJ Spartak Vlašim), který uhrál 4,5 bodu a v 38členném poli skončil přesně v polovině. Na jeho štítě skončilo několik silných protivníků, což jen zesílilo můj pocit, že se v poslední době konečně začal posouvat nahoru. Důvod částečně vidím ve větší psychické odolnosti, díky níž se Blažejovi daří v praxi více prodávat to, co u něj vidím při trénincích.

Cenné zkušenosti nasbíral v Koutech Honza Babický (TJ Spartak Vlašim), který začal hrát šachy v podstatě teprve před rokem a byl to pro něj první velký turnaj ve vážných partiích. Jen do počtu ale v turnaji rozhodně nebyl. Na své konto si připsal skvělé 4 body a obsadil 25. příčku. V následující ukázce si můžete vychutnat hezký závěr jeho partie z 5. kola.

Palce jsme drželi také Pepi Dudkové (KŠ Říčany 1925), která se chtěla v kategorii dívek do 16 let poprat o stupně vítězek. Bohužel do turnaje vstoupila velmi nešťastně a brzy bylo po medailových nadějích. Pepi se ovšem nevzdala a díky třem výhrám v řadě se nakonec dotáhla na 6. místo, což určitě není špatný výsledek.

Slovo na závěr

Myslím si, že týden v Jeseníkách se vydařil. Věřím, že kluci si jej užili, ať už šlo o šachy nebo doprovodné aktivity. Musím přiznat, že to je docela náročné, když je na děti člověk sám, ale jakkoliv jsem si pro sebe v průběhu týdne stěžoval, vlastně mě to s nimi moc bavilo. Tak zase někdy příště!

Informace o MČR mládeže
Fotky naší výpravy

autor: Patrik Pýcha