Táborový deník 2021

z klávesnice Patrika Pýchy

„Neplánovaná mimozemská aktivace!“ spustí se alarm na pozemské základně v Růžené. Hrdinové z nejrůznějších koutů známého vesmíru se zde shromažďují, aby společně čelili nové a neznámé hrozbě, která se vznáší nad naší galaxií. Několik následujících dní rozhodne o jejím osudu.

Den, kdy jsme se dozvěděli o replikátorech – 7. 8.

Kdo někdy viděl v televizi film či seriál Hvězdná brána, musel okamžitě vědět, o čem bude letošní celotáborová hra. Vždyť s příběhy o Jacku O’Neillovi a jeho vesmírné jednotce SG-1 vyrostla celá generace. Většině dětí už velká kruhová věc, umožňující cestování časoprostorem, nic moc neříká. Při otázce, kdo o hvězdné bráně někdy slyšel, se do vzduchu zvedlo jen několik rukou. Táborníky každopádně čeká velké dobrodružství, jedno z mimozemských zařízení máme totiž přímo v Růžené. Jeho dopravení do tábora, následné sestavení a zprovoznění představovalo nejnáročnější úkol prvního dne. Vystřídala se u něj polovina táborového vedení, přičemž elektrifikaci hvězdné brány se podařilo zrealizovat jen díky našemu technologickému guru Karlu Juklovi.

Technologický guru elektrifikuje hvězdnou bránu (FOTO: Nela Pýchová)

Areál se začal plnit dětmi v 13 hodin a k prvnímu nástupu je v 15.30 svolali tradiční a ostatními tábory nenávidění Kočičáci. Prostor před velitelskou chatkou zasvítil zelenomodrou barvou, jejíž přesný odstín nezvládnu pojmenovat. Základní barvy už po devíti letech došly. Frekventanti byli rozděleni do osmi týmů, jejich kapitáni si vylosovali své praktikanty, vedoucí a nakonec také názvy oddílů. Hlavní vedoucí Maťa poté přivítal všechny účastníky a představil jim ostatní vedoucí. Nakonec Jirka Žádník odtajnil téma celotáborové hry, a dobrodružství tak mohlo začít.

Jelikož byla narušena komunikace se spřátelenou planetou Abydos, dostali průzkumníci za úkol najít v táboře sedm symbolů, jež dohromady dávají cílové souřadnice. Nejrychleji se adresu planety podařilo najít Šavadajům, kteří tak jako první zjistili, že Abydos podlehl útoku replikátorů, neznámé rasy mechanických a sebereplikujících se organismů. Úkol pro další dny je tudíž jasný – vydat se do různých částí galaxie a zabránit zákeřným nepřátelům v jejich dalším šíření. Za body, obdržené v jednotlivých soutěžích, budou moci týmy cestovat na nové planety, které představuje prozatím prázdná hexagonální mapa. Mimozemské světy se stanou zdrojem surovin, za něž průzkumníci mohou stavět důležité budovy, verbovat vojenské jednotky či investovat do výzkumu nových technologií. Konečným cílem hry je osídlit co největší počet planet. Herní systém se letos zdá být skutečně propracovaný a ani autor deníku se zatím v labyrintu pravidel zcela nezorientoval.

Nové planety čekají na objevení (FOTO: Nela Pýchová)

Kromě večeře jsme toho už mnoho nestihli. Během pozdního nástupu zpravil hlavní vedoucí děti o dalších organizačních záležitostech a již po několikáté je upozornil, aby se nezavěšovaly na zábradlí u chatiček a už vůbec nelezly na jejich střechy. Hned nato se ozvalo z davu: „Oni hráli slepou bábu a já nechtěl, aby mě chytili!“ Děti se také při čekání na jídlo dozvěděly, že ač je Petr Havelka nejstarším účastníkem tábora, všechny nás díky svému opatrnému životnímu stylu přežije. Očekáváme, že se dožije přibližně 120 let.

Po setmění dorazila nad Růženou bouře, doprovázená prudkým deštěm. Maťa se v bezpečí hlavní základny bavil pouštěním komentovaných záběrů legendárního vítězství Ester Ledecké v superobřím slalomu z roku 2018 v různých jazycích a autora deníku nechával hádat, o jaký jazyk zrovna jde. Samotného mě překvapilo, že kromě záměny japonštiny za korejštinu a polštiny za ruštinu jsem měl 100% úspěšnost. Další minuty jsme strávili přemítáním o tom, zda zvládneme v dešti přejít 50 metrů do klubovny, kde měla proběhnout večerní porada o programu na příští den. To se nakonec v pláštěnkách a kapucích, s deštníky, avšak také třeba jen v pantoflích nebo naboso, povedlo, a tak porada mohla proběhnout. Dobrou noc.

Den, kdy jsme dobyli Abydos a hledali spojence – 8. 8.

V neděli už v táboře zavládl obvyklý režim. Táborníci vyskočili z postelí v 7.15, absolvovali krátkou rozcvičku, nasnídali se, vyčistili si zuby a uklidili si chatky. Jak se stalo v posledních letech obvyklé, děti nastavily laťku hned první den velmi vysoko. Přesto na autora deníku čekalo několik překvapení. V chatce č. 5 jej vyděsila obrovská plyšová krajta a při vstupu do chatky č. 19 se chytil do pasti, když si nevšiml kliky pomazané zespoda zubní pastou. Když na identickou pastu narazil i u dvou vedlejších chatek, pojal podezření, že šlo o sabotáž. To později potvrdil Matyáš Křivánek, jenž označil za pachatele svého mladšího bratra Dalibora. „Naši kliku jsem ale umazal já sám,“ přiznal se. Prasátku se kluci nevyhnuli.

Dopoledne došlo také na šachy, proběhl turnaj v rapid šachu. Před obědem se stihlo pouze pět kol, a protože dva hráči měli na svém kontě stále plný počet bodů, zahráli si rozstřelovou partii. Souboj mezi Kubou Vojtou a Tobiasem Presslerem vyhrál první jmenovaný hráč. Na bronzovou příčku pak dosáhl s 4 body díky nejlepšímu pomocnému hodnocení Míša Stein.

Turnaj v rapid šachu (FOTO: Nela Pýchová)

Od šachovnic se SG týmy přesunuly do lesa, kde dostaly za úkol vyobchodovat vlastní suroviny za peníze, potřebné pro prozkoumávání galaxie. Kromě meziplanetárního obchodu se průzkumníci mohli pokusit získat od informátorů tipy, jak se budou vyvíjet ceny na burze, a výhodně prodat cenné kovy tam. V hracím poli se pohybovali také hledači pokladů, získávající další suroviny ve vesmírném prostoru, piráti, okrádající obchodníky, a intergalaktická policie, dopadající zloděje. Nejvíce se podařilo majetek zpeněžit opět Šavadajům.

Po svačině proběhla velká bitva o Abydos. Týmy ve vyznačené oblasti hledaly zbraně a k nim náboje příslušné barvy. Jimi se poté děti snažily vybít členy ostatních oddílů. Jak už se osvědčilo vloni, týmy často uzavíraly aliance, které se následně vrhaly proti sobě, než někdo využil vhodného okamžiku ke zradě a konečnému vítězství. V lese byla také ukryta převorská hůl, nebezpečná zbraň, jejímuž držiteli stačilo k eliminování protivníka pouze vyslovení jeho jména. Planetu nakonec ovládli Šavadajové, kteří zatím zcela dominují celotáborové hře.

Bitva o Abydos (FOTO: Nela Pýchová)

V průběhu odpoledne do Růžené opět dorazil déšť. Zatímco většina táborníků se před ním schovala do bezpečí chatek, Nela Pýchová jako obvykle vyrazila ven. Volání divočiny překvapivě neodolal ani seriózní účetní, uznávaný ředitel šachových turnajů a absolvent matematicko-fyzikální fakulty Petr Havelka, jenž odhodil boty a začal se rochnit v louži. Děti naštěstí jejich příklad nenásledovaly, pršet přestalo, a tak mohl pokračovat táborový program.

Večer se uskutečnily první šachové přednášky. Do elitní skupiny zamířil autor deníku, který posluchače seznámil se samoučícím se programem AlphaZero a jeho originálními šachovými strategiemi, užitečnými i pro lidskou hru. V béčku přednášel Franta Helebrand o pěšcové převaze na křídlech a v céčku hlavní vedoucí opakoval s dětmi základní pěšcové koncovky. Kdo se nezúčastnil šachových lekcí, absolvoval krátkou procházku do okolí tábora, během níž se děti bavily vymýšlením básniček. Jednu přináším i čtenářům táborového deníku.

Radši fotbal
Honza Buldra a Ondra Ottomanský

Tábor Růžená je dobrej,
šachista jsem ale marnej.
Každou partii prohraju,
fotbal si pak radši zahraju.

Když se nad tábor snesly tma a ticho, vydaly se nejmladší SG týmy na vesmírnou misi, na kterou je vyslala Martina Mlýnková. Pomocí hvězdné brány odcestovaly na vzdálenou planetu, aby pomohli spřáteleným Tok’rům s hledáním čtyř symbolů, nutných pro zkompletování klíčových souřadnic. Mnozí průzkumníci se snažili na základně přesvědčit Martinu Mlýnkovou, aby je pustila ve skupince. „My jsme hodně statečný, ale jenom když jdeme dohromady,“ vysvětlovala Romana Žoudlíková. Nebylo jí to však nic platné, musela se vydat na cestu. Ač měly některé děti strach, noční hru nakonec zvládly bez problémů, a dokonce se vypořádaly s nepřátelskými Goa’uldy. Druhý den je za námi.

Mise začíná (FOTO: Nela Pýchová)

Den, kdy jsme přežili pandemii a vynalezli disruptor – 9.8.

V pondělí už jsme se probudili do o poznání teplejšího a slunečnějšího dne. Tradiční ranní rituály byly následovány dalšími šachovými turnaji. Letošní specialitou je zápas Kuby Vojty proti táborovému vedení, každý den se u něj vystřídá někdo jiný. V úvodní partii vlašimský talent porazil v dlouhé partii Frantu Helebranda. Nad ním získal brzy po začátku velkou převahu, kterou však později vypustil, a tak musel rozhodnout až ve vyrovnané koncovce. Druhý souboj, proti Vojtovi Dudkovi, skončil v nejasné pozici, s figurou proti dvěma pěšcům, nerozhodným výsledkem.

Turnaje A a B mají na programu sedm vážných partií se zápisem. V případě elitní osmičky to znamená, že si v rámci ní děti zahrají každý s každým. Jáchym Hrbek se ihned inspiroval včerejší přednáškou. „Já chtěl hrát jako AlphaZero, ale hrál jsem to spíš jako Ondra Máslo,“ svěřil se zklamaně, poté co obětoval nekorektně figuru a prohrál. Odkazoval tím na bezhlavé útoky oblíbeného vedoucího. Z béčka jsem dnes vybral jednu ukázku.

Dalibor Křivánek (1289) – Michal Blahoš (1145)
pozice po 40…g6

Dalibor zakončil útok proti černému králi nekompromisně: 41.Vh8+ Kg7 42.Vd7+! Kf6. Po braní věže na h8 by přišel mat dámou na poslední řadě. 43.Vf8#. 1-0

Zbytek táborníků si dnes zahrál šestikolový Karlův rapid, v němž kraloval Viktor Fanfrlík. Zítra budou stejní hráči rozděleni do skupin C a D a pokračovat zrychlenými partiemi systémem každý s každým.

Celotáborová hra pokračovala odpoledne nejoblíbenější soutěží v historii Růžené, na niž se děti ptají už od prvního dne – Nemoci. Průzkumníci kličkovali mezi nejrůznějšími chorobami a snažili se v lese ukořistit suroviny, aniž by nemocím podlehli. Doplňovat životy si táborníci mohli v lékárně, případně si o ně zahrát u pana Náhody, kterého častí návštěvníci překřtili na kasino nebo Las Vegas. „Někteří očividně vůbec nepochopili smysl hry,“ kritizoval Maťa soutěžící, kteří se místo sbírání kartiček neustále vraceli do kasina, kde propadali patologickému hráčství. Svodům ruské rulety a vesmírné pandemii nakonec nejlépe odolali Belkané, kteří ukořistili největší množství surovin.

Kasino (FOTO: Nela Pýchová)

Po pauze na svačinu narazily SG týmy na zvláštní mimozemskou rasu Noxů, s jejichž zástupci se museli jejich členové dorozumět neverbálně. Děti v rámci pantomimy předváděly spojení jako ukrojený chlup, smrkající čáp,  horký brambor, plnotučná smetana, bezzubý šachista či couvající autobus na střeše. S novými spojenci se nejlépe dorozuměli Edořané.

Večer proběhly další šachové přednášky. Do áčka zamířil Vojta Dudek, který posluchačům vyprávěl o bývalém mistru světa Michailu Talovi, přezdívaného Čaroděj z Rigy. V béčku autor deníku přednášel o koncovkách věže proti pěšci a v céčku Ondra Máslo připomněl dětem základní zásady zahájení. Zbytek tábora se věnoval různým hrám.

Momentka z nástupu (FOTO: Nela Pýchová)

Když se setmělo, obdrželi starší táborníci nouzové volání od Jaffů z Chulaku, který byl napaden replikátory. Děti byly nuceny vylézt z postelí, projít červí dírou a vydat se spojencům na pomoc. Záchrannou misi zorganizoval Jirka Žádník. Jaffský mistr Bra’tac je informoval, že energetické zbraně jsou na nepřátele krátké, jelikož ti jsou schopni energii absorbovat. Průzkumníci tudíž museli pátrat dál a najít způsob, jak by se dalo zákeřným protivníkům čelit. Po strastiplné cestě skrz náročný terén se dozvěděli o novém vynálezu, pojmenovaném disruptor, jenž vysláním silové vlny dokáže narušit spojení mezi jednotlivými články replikátorů, a tím je paralyzovat a zničit. Nejrychleji se podařilo splnit misi Filipu Vopálkovi, který proběhl celou trasu za pouhých 11 minut a Cimmeřany navíc dovedl k celkovému vítězství.

Den, kdy jsme přešli do protiútoku – 10.8.

Po náročné noci se nám nevstávalo zrovna dobře, přesto ráno proběhlo jako obvykle. Děti ještě neztratily ani chuť uklízet. A ačkoli někteří ve svých obydlích nenechají ani smítko, vzhledem k vysoce nastavené laťce si už čistý štít udržuje pouze chatka č. 15, jež byla jako jediná oceněna třetím sluníčkem v řadě. Bezkonkurenčně si počíná rovněž osazenstvo chatky č. 19, zde ovšem nejde o prvenství příliš pozitivní, dostává totiž zatím samá prasátka.

Dopoledne pokračovaly rozehrané turnaje a odstartovaly skupiny C a D. V souboji titánů byla Kubovi Vojtovi uštědřena první porážka, když kvůli chvilce nepozornosti hned po zahájení přehlédl ztrátu dámy. Jak k tomu došlo, se můžete podívat na diagramu níže. Z prohry se ovšem nadějný šachista rychle vzpamatoval, v následující partii odrazil příliš optimistický útok Kryštofa Křížka, a ujal se znovu celkového vedení.

Nela Pýchová (2152) – Jakub Vojta (2074)
pozice po 17.b4

17…Vfd8?? Kuba přehlíží hrozbu chycení dámy. 18.a4! Dxb4 19.Vb1 Dc3. Dříve než bílá stihla sevřít černou dámu tahem 20.Vb3 nebo 20.Je4, se Kuba vzdal. Dáma nemá, kam by unikla. 1-0

Během poledního klidu si některé týmy zkusily vydělat suroviny navíc v rámci speciálních krátkých misí, zadávaných jednotlivými praktikanty a vedoucími. Pangarané zkusili své štěstí u Radka Šímy, který na ně vytasil otázky ohledně první pomoci. „Zabili mě třikrát. Ani záchranku mi nezavolali,“ líčila plnění úkolu Kačka Žádníková, jež dělala Radkovi figurantku. Asi by stálo za to zorganizovat v Růžené kurz první pomoci.

Odpoledne SG týmy vyrazily na orientační běh, během něhož navštívili několik planet. Ty se jim díky disruptoru podařilo vyčistit od replikátorů. Na jednotlivých stanovištích navíc válečníci odpovídali na různé otázky ze světa Hvězdné brány. Za správné odpovědi nebo splněné úkoly pak obdrželi symboly k souřadnicím dalšího důležitého cíle, ke kterému zamíříme zítra. Nejrychleji celou tratí proběhli Edořané.

Jakmile se děti posilnily po náročné soutěži, proběhl ještě fotbalový turnaj, který ovládli Pangarané. Na závěr došlo k exhibici vedoucích a praktikantů proti nejlepším fotbalistům z řad dětí. Zvítězili dospělí. Paralelně s kopanou probíhala ještě jedna hra. V ní proti sobě stanuly trojice soutěžících, kteří při zaznění příslušného čísla vybíhali pro kostku uprostřed hřiště. Kdo ji dokázal přinést za svou stranu pole, aniž by se jej soupeř dotknul, získal bod pro svůj tým. Nejhbitější manévry v mini rugby předvedli Belkané.

Fotbal (FOTO: Nela Pýchová)

Úterý bylo zakončeno šachovými přednáškami. Elitní skupinu tentokrát navštívila Nela Pýchová, která pro posluchače shrnula poslední turnaj kandidátů a ukázala několik partií Jana Něpomňaščije, jeho vítěze a nového vyzyvatele mistra světa Magnuse Carlsena. Do béčka opět zamířil autor deníku, který zasvětil děti do tajů šachových triků, a v céčku Anežka Vlková prostřednictvím svých miniaturních partií varovala před některými typickými pastmi v zahájeních. Nejmladší táborníci se jako obvykle vyblbli při hraní různých her. Novou zábavu objevili také někteří vedoucí a praktikanti, kteří začali soutěžit v tom, kdo dokáže nejrychleji sníst rohlík s pomazánkou. Ukázalo se, že Radek Šíma nemá v táboře absolutně žádnou konkurenci. Pak už tábor prostoupila tma a po 22. hodině v něm zavládl klid.

Den, kdy jsme cestovali na Dakaru – 11. 8.

Třebaže se podařilo vynalézt účinnou zbraň proti replikátorům a osvobodit od nich některé významné planety, nedaří se celkově postup hord neustále se replikujících nepřátel zadržet. Proto se ve středu SG týmy vydaly na Dakaru, kde by se měla skrývat prastará zbraň, schopná působit v meziplanetárním rozsahu. Tajemnou planetu představoval Monínec, který byl rovněž zvolen za cíl celodenního výletu. Mladší část tábora se před cestou rozcvičila zajímavým způsobem, předváděla cviky na téma domácích prací. Po snídani a sbalení baťůžků se dal tábor do pohybu. Děti se rozdělily do tří skupin, které čekal různý počet kilometrů, konkrétně 30, 21 a 15. Béčko si ale nakonec cestu zkrátilo a šlo po stejné trase jako nejmladší skupina.

Malých táborníků jsem se v průběhu cesty ptal, co je na táboře nejvíc baví. Příjemně mě překvapilo, že mnohokrát zazněly šachy. „Šachy a přednášky. Hry moc ne, tam se pořád jenom běhá,“ podělil se o své dojmy Vojta Svoboda. Zároveň ale dodal, že 99 % rozhovorů na táboře je o všem, jen ne o šachách. To potvrdil Adam Kučera: „Já bych řekl, že 90 % rozhovorů je o jídle.“ Tak snad dětem aspoň chutná. Matěj Pejša si naopak hry velmi užívá, i když také řekl: „Akorát je blbý, že z nich tak bolí nohy.“ Anička Urbanová zase přesně ví, co jí nebaví: „Celodenní výlety!“ Doufejme, že po dnešku změní názor.

Během rozhovorů s dětmi se člověk má možnost dozvědět řadu zajímavých informací, například že někdy mají o své budoucnosti mnohem jasnější představu než 24letý autor deníku. Třeba Honza Buldra by se rád stal biologem. „Jsem multifunkční člověk. Taky rád vařím. Moje nejlepší jídlo jsou hřebenatky s polentou a jablkovým salátem. Dělám si i vlastní těstoviny,“ dal se do vyprávění. Později sice přiznal, že hřebenatky a domácí těstoviny si vymyslel, ale prý to nemění nic na tom, že vaření má rád.

Cíl je na dosah (FOTO: Nela Pýchová)

Když táborníci seběhli nebo se skutáleli podél sjezdovky do sportovního areálu na Monínci, nejprve se posilnili v restauraci a poté se vrhli na místní atrakce. Lukostřelba v nejmladší skupině příliš velký úspěch nesklidila, mnohé děti si brzy namísto střílení na terč raději sedly k blízkému potoku a začaly stavět přehradu pro slimáky. „Francouzi by vás zažalovali za plýtvání jídlem,“ kritizoval jejich počínání Vojta Svoboda. Ani tubing nebo závody kuliček se nemohly rovnat popularitě čtvrté atrakce – vodní skluzavky. Když autora deníku při točení jednoho z videí zasáhlo tsunami, způsobené dojezdem Kryštofa Křížka, rozhodl se vyzkoušet atrakci i on sám, ač se většinou vodním radovánkám spolehlivě vyhýbá. A s překvapením musím konstatovat, že to stálo za to!

Vodní skluzavka (FOTO: Patrik Pýcha)

Když se všichni vyřádili na skluzavce, dal se tábor znovu do pohybu. Je třeba ocenit, že všechny děti tentokrát zvládly celý výlet s přehledem. Nejspíš se ani nenašel nikdo, kdo by si během cesty jakkoli stěžoval nebo se stále dokola ptal, kdy už budeme v cíli. Večer byli všichni táborníci za svůj výkon oceněni drobnou odměnou. Nic dalšího už jsme po náročném dni nepodnikli a po večerce se táborníci rychle uložili ke spánku.

Den, kdy nás zbrzdila nabobtnalá byrokracie – 12. 8.

Kdyby se mě někdo před pár lety zeptal, jestli je mezi dětmi víc cool dostat za úklid sluníčko, anebo prasátko, jednoznačně bych zvolil druhou možnost. Tyto časy už jsou ale pryč. Definitivně jim odzvonilo dnes, kdy došlo pravděpodobně k prvnímu úrazu v historii tábora v důsledku přetahování se o smeták s lopatkou. Autor deníku rozdal osm sluníček, což je asi historický rekord. Dokonce osazenstvo chatky č. 19 si po včerejším skandálu uklidilo tak dobře, že lépe to už snad nejde. Myslím si, že jde o velmi pozitivní vývoj událostí.

Šachové turnaje se blíží do cílové rovinky. O konečném výsledku už je jasno v zápase mezi Kubou Vojtou a vedoucími. V první partii vlašimský borec obětoval jezdce na f7 v ruské obraně a Ondru Matějovského smetl z povrchu zemského. V druhém souboji se autor deníku snažil proti Kubovi hrát jako AlphaZero, ale na rozdíl od šachového programu si před útokem na křídle nezabezpečil střed, a tak byl po zásluze potrestán za svou nerozvážnost. Kuba se ujal vedení 4,5:1,5, a tudíž jeho zítřejší partie s Anežkou Vlkovou nemůže na jeho celkovém vítězství nic změnit. Také v béčku už známe vítěze. Viktor Meca zatím vyhrál všechny partie a před závěrečným kolem má nedostižný náskok.

Než se dal do pohybu odpolední program, proběhlo společné focení. To se stalo v posledních letech časově náročnou záležitostí, jelikož srovnat bezmála stovku táborníků do jednoho útvaru tak, aby byli všichni vidět, není vůbec jednoduché. Nakonec se to ale podařilo, včetně snímků jednotlivých týmů.

Společné focení (FOTO: Karel Jukl)

Pak už pokračovala celotáborová hra. Jak se válka s replikátory šíří do všech koutů galaxie, naráží zásobování, přesouvání flotil, vzájemné dohody a mnoho dalších záležitostí čím dál tím víc na nabobtnalou meziplanetární byrokracii. To dnes zakusily i SG týmy, když musely oběhnout několik úřadů, aby získaly kód a povolení k použití superzbraně na Dakaře. Původně bylo v plánu do večeře stihnout tři hry, ale běhání po úřadech je holt úkolem na celý den. Otrávení úředníci a úřednice chtěli za podpisy nejrůznější protislužby, například namalovat portrét, namasírovat nohy nebo složit oslavné verše. Když vezmeme v úvahu hierarchii úřadů a skutečnost, že se průzkumníci museli na některá stanoviště několikrát vracet, jistě čtenáře nepřekvapí, že ve tvářích některých dětí se ke konci hry zračila naprostá zoufalost. S byrokracií se nakonec nejlépe popasovali Pangarané.

Něžné buzení (FOTO: Nela Pýchová)

Večer proběhla čtvrtá a poslední sada šachových přednášek. Elitě povídal hlavní vedoucí o visících pěšcích, v béčku seznámila Nela Pýchová posluchače s možnostmi jednotlivých figur a třetí skupina útočila s Frantou Helebrandem na krále při opačných rošádách.

Autor deníku byl dnes konečně od povinností trenéra osvobozen, a tak se nejprve vydal do elitní skupiny, aby si sám jednu přednášku poslechl. Usadil se vzadu a zaposlouchal se do příběhů hlavního vedoucího, které zná už z doby, kdy ještě jezdil do Růžené jako dítě. Původně plánoval do místnosti jen nakouknout, ale nakonec vydržel značnou část přednášky, zaskočen přívalem asociací z minulosti. Potom se přesunul na louku za chatičkami, kde Vendula Mrázová organizovala oblíbenou hru Městečko Palermo usíná, zatímco o kousek dál pobíhaly děti s míčem a pokřikovaly na sebe nepublikovatelné výrazy. Pohyblivý obraz počal tmavnout, jak slunce v pozadí postupně klesalo a obloha se barvila žlutými a oranžovými odstíny. Rád bych na tomto místě popsal úplnost toho okamžiku, poryvů větru, šumění listů, barev na obloze, pocitů klidu i vzrušení, prostoupení zážitků z minulých let, jak lidé přicházejí a odcházejí, že fotosyntéza by bez nás nebyla, a hlavně, to je asi to nejpodstatnější, jak si čas dál běží svůj maratón, kolečka se otáčejí rychleji a rychleji, až je člověk skoro neslyší, než přijede sem, kde se vždy na chvílí zpomalí a všechno se spojí v jedno, tady a teď. Ale je to nemožné, neboť onen přítomný okamžik je už zase dávno pryč a jazyk jej nedokáže zrekonstruovat.

Slunce zapadá (FOTO: Patrik Pýcha)

Pak slunce zapadlo úplně a průzkumníci se naposledy přesunuli k hvězdné bráně, aby jim Jirka Žádník vyprávěl příběh letošního tábora a pověděl jim o závěrečné misi, ve které svedeme rozhodující bitvu o osud galaxie.

Den, kdy jsme svedli rozhodující bitvu o galaxii – 13. 8.

Tábor se chýlí ke konci, což je asi nejlépe poznat na tom, jak se člověku ráno špatně vylézá z postele. Ani únava ovšem nijak neohrozila vysokou úroveň úklidu na chatkách. Sluníček bylo opět požehnaně a prasátko pouze jedno. Nejpořádnější chatkou letos bylo číslo 15, které si jako jediné vysloužilo sluníčko každý den.

Dopoledne přeťaly cílovou pásku šachové turnaje. Anežka Vlková zničila v závěrečné partii speciálního zápasu Kubu Vojtu v miniaturce, a tak snížila finální skóre na 4,5:2,5 ve prospěch vlašimského borce. V áčku si rychlou remízou pojistil vítězství Filip Vopálka, za nímž skončili s půlbodovým odstupem Tobias Pressler a Jan Síleš. Oba kluci měli všechna pomocná hodnocení stejná, a tudíž se o druhé místo rozdělili. V turnaji B dominoval Viktor Meca, který porazil všechny své soupeře. Za ním se poskládala velká skupina hráčů se shodným počtem bodů. Nejvyšší a totožné pomocné hodnocení přisoudilo stříbro Veronice Myškové a Danielu Pánkovi. Céčko ovládl s náskokem Lukáš Syrový před Petrem Bažantem a Viktorem Fanfrlíkem, v déčku na nejvyšší stupeň vystoupala Anna Urbanová před Kubou Dvořákem a Tobiášem Pospíšilem. Letos jsme stihli uspořádat i bleskový turnaj, jehož vítězem se stal Vojta Dudek před Kubou Vojtou a Danem Vasilevem. Druhým a třetím nejlepším frekventantem byli Tobias Pressler a Jan Síleš.

Celotáborová hra vyvrcholila odpoledne, kdy došlo k vzdušné bitvě nad chrámem v Dakaře. Jednotlivé SG týmy vytvořily vláčky, přičemž kapitán vpředu sbíral ze země papírové koule a snažil se jimi strefit koncové články ostatních oddílů. Z bitvy vyšli vítězně Galarané. Poté ještě došlo k exhibici kapitánů, praktikantů a vedoucích, jejíž vítězem se stala čtveřice složená z Ondry Másla, Jirky Žádníka, Franty Helebranda a Radka Šímy.

Kolize lodí (FOTO: Nela Pýchová)

Nyní už zbývalo jediné – dobýt základnu replikátorů a použít superzbraň na Dakaře k jejich vyhlazení. SG týmy se rozdělily do dvou velkých skupin. Edořany, Galarany, Langarany a Hoffany vedl plukovník Jack O’Neil a doktor Jackson. Major Kawalsky a Carterová byli zodpovědní za Cimmeřany, Šavadaje, Pangarany a Belkany. Obě jednotky obklíčily základnu z jihu a ze severu, načež se strhla osudová bitva. I přes velké ztráty na životech postupně lidé a jejich spojenci získali nad nepřáteli převahu. Brána základny byla za mohutného rachotu proražena. Galaxie je zachráněna!

Replikátoři v obležení (FOTO: Nela Pýchová)

Obloha už začala zlátnout, když se táborníci shromáždili před velitelskou chatkou, aby zatleskali nejen vítězům, ale všem statečným bojovníkům letošního ročníku. Nakonec Jirka Žádník dětem prozradil, který SG tým dokázal v průběhu celého týdne plnit náročné mise nejlépe. Vítězi celotáborové hry se stali Galarané, které vedl Ondra Hrabě.

Je 20.00. Obloha zlátne čím dál tím víc a za chatkami se rozhořívá táborový oheň. I autor deníku se k němu přesouvá, aby oslavil s ostatními táborníky vítězství nad replikátory, nová přátelství a zážitky, a především aby si vychutnal poslední hodiny, zbývající do konce dalšího skvělého týdne v Růžené. Na shledanou zítra!

Táborový oheň (FOTO: Karel Jukl)

Den, kdy jsme se loučili – 14. 8.

„Naše životy nepatří jen nám. Od narození po hrob jsou provázány s ostatními, předky i současníky. A každým hříchem a každou laskavostí utváříme naši budoucnost,“ říká Sonmi-451 ve filmu Atlas mraků. Z něj pochází i minimalistická skladba, jejíž tóny dokáží každoročně protrhnout hráz přehrady emocí, kterých jsou na konci týdne všichni plni. Člověk, jenž věří v možnost pozitivní změny skrz každodenní otevřenost a zdánlivé maličkosti, si nemohl přát lepší dárek, než jakého se mu tentokrát dostalo od některých frekventantů. Díky tomu se autorovi deníku letošní ročník zapíše do paměti jako jeden z nejvýraznějších v jeho osobní historii. A tak bych chtěl na závěr poděkovat především dětem, jež nám dospělým každý rok v srpnu pomůžou napsat nový příběh, na který stojí za to vzpomínat.

Táborová fotka 2021 (FOTO: Karel Jukl)

Jako autor deníku také děkuji za spolupráci Nele Pýchové, díky níž si můžete prohlédnout spoustu fotek z místa dění, Karlu Juklovi, který se staral o zveřejňování snímků na internetu, a Jirkovi Žádníkovi, jenž mi pomáhal vytvářet dějovou linii.

Je 17:11. Táborový deník je dokončen a já se jdu po několika letech znovu podívat na Hvězdnou bránu.

Propozice
Přihlášení účastníci
Rozdělení dětí do oddílů
Fotky z tábora
Videa z tábora
Výsledky turnajů

Příspěvek byl publikován v rubrice Šachové turnaje a jeho autorem je Patrik P.. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

13 komentářů u „Táborový deník 2021

  1. Petr Havelka mě upozornil, že nestudoval na fakultě matematicko-fyzikální, nýbrž jaderné a fyzikálně inženýrské. 😀

  2. Zdravím, krásně se to čte. Celotáborová hra je skvělá,i když ji mladší ročníky neznají.. Jste úźasní.

  3. Ve výsledcích jsem přehlédl, že v turnajích A a B mají hráči na druhých a třetích místech úplně stejné pomocné hodnocení, a tak se dělí o stříbro. V deníku to opravím.

  4. Moc děkuji všem, hlavně dětem za úžasné nasazení…byly jste boží

    Jen si dovolím malý/velký protest proti totálnímu spiknutí proti úžasnému teamu Cimmeřanů… příště vám to nandáme

    Celý tyden byl super, skvělé zážitky a už se těšíme na příští rok

  5. Patriku, děkuji za krásně napsaný deník. A jak by řekl Jack O’Neill: „Měli jsme se dobře, pane. Carterová má trochu Naquadahu, Teal’c zase nové přátele, Daniel se zasnoubil a já jdu do sprchy.”

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..