V sobotu 18. 5. 2019 si 97 šachistů vyjelo na 4. ročník Memoriálu Františka Říhy, který se zároveň hrál jako krajský přebor v rapid šachu. Hrálo se na 9 kol tempem 2×20 minut bez přidávaného času. Z Šachové školy STAMAT si přijeli zahrát Míša Stein, já (Kamča Steinová), Honza Svoboda, Anh Dung Le a Petr Havelka. Petr hraje sice za Sedlčany, ale podílí se na všech akcích STAMATu, je mladý duchem a mezi děti ze STAMATu výborně zapadne. 🙂

Nejlépe dopadl sedlčansko-stamaťácký Petr Havelka. Skončil na 23. místě s 5,5 body. Zaznamenal jen dvě prohry, a to v prvním kole s Kryštofem Popelou (ELO 1272) a v pátém kole s Kubou Vojtou (2054). Petr dostal už před několika lety výstižnou přezdívku „Remízový král“, ale na tomto turnaji remizoval pouze třikrát. S Jáchymem Šmolíkem (1652) měl v koncovce jezdce a pěšce, Jáchymovi zbyla věž. Oba se dostali do časovky, kde Jáchym nechal stát věž. Petr si ji svým jezdcem ihned vzal. Jáchym si pak dobral Petrova pěšce a partie skončila smírně. Další dvě remízky vybojoval v předposledním a posledním kole proti Honzovi Teskovi (1471) a Michalu Grzegorskimu (1374). Podařilo se mu vyhrát nad Alicí Zelenkovou (1270), Jirkou Štočkem (1603), Pepou Vajdíkem (1332) a Pawlem Jedraszkem (1433). Myslím, že Petrův výkon byl velmi dobrý.

Na 44. příčce se umístil Míša Stein s 5 body. Po prvních dvou kolech měl na svém kontě půl bodu. Podlehl totiž Jedrzejovi Adamczewskimu (1948) a plichtil s Milanem Němcem (0). Ve třetím kole udolal Davida Studzinskiho (1225), ve čtvrtém nestačil na Honzu Tesku (1471). V pátém utkání porazil Kryštofa Popelu (1272), v šestém Míšu vyklepl Jirka Feierfeil. V sedmém kole Míša vyhrál nad Vaškem Pravdou (1000) a v osmém nad Pavlem Němečkem (1826). V posledním kole se dohodl na dělbě bodu s Antonínem Zváčkem (1794). Míša má lišáckou taktiku. Prohraje úvodní dvě nebo tři kola, propluje ke slabším hráčům, které porazí, a nakonec se umístí lépe než ti, co dostávali samé hráče s elem 2000 a prohrávali. 🙂 Ani ironické hodnocení Míšova proplouvání turnajem nic nemění na Míšově hodně slušném výsledku.

Čtyři body a 54. místo je výsledek Honzy Svobody. Svého krále musel sklonit před Jirkou Salácem (2075), Jirkou Feierfeilem (1747), Romanem Šimákem (1786), Zdeňkem Voráčkem (1929) a Kubou Kubíčem (1696). Naopak výhru si připsal proti Petru Zelenkovi (1117), Kubovi Votočkovi (1137), Ladislavu Lacinovi (1668) a Vašku Lexovi (1763). Honza dostal hned sedmkrát silnější soupeře a myslím si, že může být se svým výkonem spokojený.

Anh Dung Le obsadil také se čtyřmi body 58. pozici. Silnějším soupeřům podlehl, ale papírově slabší porážel. Anha porazili Jerdzej Adamczewskij (1948), Filip Malý (1957), Tomáš Vavřinec (2040), Jaromír Skála (1931) a Jirka Feierfeil (1747). Milana Němce (0), Lauru Sehnoutkovou (1222), Gerda Wilda (1327) a Petra Pravdu (1339) Anh s přehledem přehrál. Anh podal průměrný výkon.

Na 71. místě s 3,5 body jsem skončila já. V prvním kole jsem si zahrála proti Filipovi Malému (1957). V zahájení jsem získala útok, ze kterého se soupeř šikovně vyprostil. „Sakra,“ řekla jsem si potichu, „on je nějak dobrej. Musim začít víc útočit.“ V koncovce jsme se oba dostali do časovky. No, a teď vám dám těžkou hádanku. Kdo jako první udělal chybu? Ano, správně si všichni myslíte, že já! 🙂 Nechala jsem si vzít dámu. Soupeř měl však horší čas, takže jsme oba blicali a blicali, až se nakonec jeden z nás problical k výhře. Ne, nebyl to on, kdo zvítězil! Vítězkou jsem se v tomto kole stala já. Prostě jsem protihráče shodila na čas. 🙂 Ve druhém utkání jsem narazila na Jaromíra Skálu (1931). Jaromír na mě zahrál dámský gambit. Teprve v koncovce udělal soupeř chybu, které jsem nevyužila a jen jsem remizovala. Ve třetím kole jsem se v duchu připravovala na svoji první turnajovou porážku. Proč? Utkala jsem se totiž s Tomášem Vavřincem (2040). Ani nevím, jak se mi to povedlo, ale získávala jsem postupně převahu. Poté jsem raději nabídla remízu. Až pak jsem si uvědomila, že pozici, na kterou se už takovou dobu dívám, mám mírně vyhranou. Začala jsem si nadávat. Ne nahlas, samozřejmě, ale v mém mozku se od dočasně dutých stěn odrážela ozvěna všech těch v duchu vyslovených nadávek. 🙂 Doufala jsem, že Jaromír plichtu nepřijme, ale bohužel ji přijal. Dvakrát měř, jednou řež v šachách zcela neplatí, spíš dvakrát si rozmysli, než nabídneš remízu, které budeš litovat. 🙂 Čtvrté kolo jsem prohrála s Martinem Novotným (1859). Martin vyhrál zcela zaslouženě. Přehlížela jsem některé tahy a po chybě, kterou jsem udělala, jsem se vzdala. V pátém utkání jsem usedla proti Ivanu Kuhnmundovi (1651). Zahájení mi vůbec nevyšlo, ztratila jsem figuru. Zato jsem ale měla útok na krále. Ivan mě chtěl asi rozptýlit, a tak se zeptal: „A máš hodnýho dědu?“ Já jsem jen na něho překvapeně zírala a nevěděla, co mu odpovědět. Ignorovala jsem jeho scestné poznámky a věnovala se dále partii. 🙂 Protihráč přehlédl ve střední hře mat, takže jsem si připsala druhou turnajovou výhru. V šestém utkání s Radovanem Tlamsou (1749) jsem stála v koncovce špatně. Měla jsem o figuru méně. Tu jsem si o několik tahů později dobrala a vynutila si opakování tahů. V posledních třech kolech se mi někam vytratila forma a s Jardou Janáčkem (1987), Frantou Saurem (1778) i Ladislavem Lacinou (1668) jsem prohrála. I přes tento nepovedený finiš jsem obdržela 400 Kč za nejlepší juniorku.

Vítězem Memoriálu Františka Říhy se stal Maciej Sroczynski, druhé místo připadlo Tomášovi Vojtovi a na třetí místo dosáhl Lukáš Jandourek. Přeborníkem krajského turnaje je Tomáš Vojta, protože celkový vítěz není z našeho kraje. Nejlepší ženou byla Hana Bartošová, nejlepším juniorem Jáchym Němec, nejlepší juniorkou Kamila Steinová a nejlepším seniorem Ladislav Kalvach.

Chtěla bych opět poděkovat všem organizátorům a rozhodčím. Na tenhle turnaj jsem zavítala poprvé a už teď vím, že si ho příští rok zase ráda zahraji. 🙂

Autorka článku: Kamča Steinová