Táborový deník 2022

z klávesnice Patrika Pýchy

„U nástupiště plného lidí stála zářivě červená parní lokomotiva. Zepředu na ní bylo veliké označení Spěšný vlak do Bradavic, odjezd v 11 hodin. Harry se ohlédl a tam, kde předtím byl jízdenkový turniket, uviděl tepanou železnou bránu s nápisem Nástupiště devět a tři čtvrtě. Dokázal to!“ –⁠ J. K. Rowling

Den, kdy jsme odjeli do Bradavic – 6. 8.

Na rozdíl od předchozího roku, kdy děti procestovaly naši galaxii pomocí hvězdné brány, bylo tentokrát všem táborníkům okamžitě jasné, co se na ně chystá. Vždyť kdo by neznal kouzelnický svět Harryho Pottera, do něhož se právě letos ponoříme. Hned při příjezdu každý frekventant obdržel v sovinci zvací dopis s informacemi o přijetí na Školu čar a kouzel v Bradavicích a také o pomůckách, které si potřebují před odjezdem do školních lavic pořídit. Mladí kouzelníci se proto vydali do Příčné ulice, kde postupně navštívili Gringottovu banku, výrobce hůlek Ollivandera, Madame Malkinovou, Krucánky a kaňoury, Kostlivcovy kotlíky a velkoprodejnu Mžour. K nejdůležitějším předmětům, jež děti dostaly, patřily kouzelnická hůlka, kterou bohužel mnozí brzy začali používat spíš jako meč, a školní uniforma v podobě táborového trička, jež má tento rok oranžovou barvu. Nakonec táborníci zamířili na nádraží King’s Cross, odkud se vydali do Bradavic.

Výrobce hůlek Ollivander v podání Kuby Moulíka (FOTO: Nela Pýchová)

Po příjezdu do kouzelnické školy zbývala už jediná věc, aby mohla být celotáborová hra skutečně zahájena. Děti postupně předstoupily před moudrý klobouk, který je rozřadil do jednotlivých kolejí – Nebelvíru, Zmijozelu, Havraspáru a Mrzimoru. Ne všichni byli s rozhodnutím moudrého klobouku spokojení. „Říkala jsem si, že hlavně nechci do Nebelvíru, protože je prostě hrozně ohranej. A dali mě tam. Hodila bych se víc do Zmijozelu. Koukej, už jsem někoho okradla o dva kamínky,“ svěřila se mi Romana Žoudlíková. Jiných kouzelníků jsem se ani nemusel ptát. Například Honza Krejcárek, který byl zařazen do Havraspáru, se po táboře promenádoval v mikině Zmijozelu. Zdá se, že kolej Harryho Pottera není příliš populární.

Součástí každé koleje jsou dva týmy, které se budou po celý týden v soutěžích snažit nasbírat co nejvíc bodů, aby pro svou kolej vyhrály školní pohár. Děti budou také moci během dne získávat body absolvováním zkoušek z různých kouzelnických předmětů nebo vykonáním dobrého skutku, jehož svědkem bude některý z profesorů.

Vítek Ottomanský s moudrým kloboukem (FOTO: Nela Pýchová)

Více aktivit už jsme první den nestihli. Během večerního nástupu, svolávaného zvukem milovaných i nenáviděných Kočičáků, se táborníci od hlavního vedoucího dozvěděli důležité informace o táborovém režimu a pak už byl nejvyšší čas utíkat do sprch a uložit se ke spánku. Bradavický hrad se ponořil do tmy a po nějakém čase i do ticha.

Den, kdy nás ohrožoval troll – 7. 8.

Táborníci byli probuzeni v 7:15, jakkoli se mnozí z nich samozřejmě aktivně procházeli mezi chatičkami už před časem budíčku. „Zítra vstávačka v 6,“ zaslechl dokonce autor deníku z okna od neznámého frekventanta. Mnozí členové tábora, především z řad táborového vedení, se také ráno třásli zimou, vyvedeni z míry náhlým ochlazením. Pro táborové aktivity jsou ovšem nynější denní teploty mnohem příjemnější než vedra z předešlého období. Táborníci navíc ráno rozproudili krev v žilách rozcvičkou a na snídani se zahřáli horkým kakaem.

Během snídaně se většina vedoucích a praktikantů na návrh Kuby Moulíka domluvila na vlastní hře, aby si zpestřila svůj den. Každý si vylosoval jméno jednoho kolegy, kterému poté měl na tvář vlepit polibek smrti. Dopoledne se tedy v prostoru před chatkami naskytl absurdní pohled, když mezi sebou skupina lidí paranoidně manévrovala v napjatém očekávání, čí obětí se daný jedinec má stát. Autora deníku, jenž si po neúspěšném útoku na Frantu Helebranda dovolil okamžik nepozornosti, naštěstí brzy chladnokrevně usmrtila vlastní sestra, a tak se mohl jít v klidu věnovat psaní.

Třebaže část vedoucích byla zaměstnána snahou zakrýt si co nejlépe obličej, aby se ubránili útočným polibkům, podařilo se dopoledne zorganizovat pětikolový turnaj v rapid šachu. V něm favoritům vypálili rybník Jáchym Hrbek a především Lukáš Čeřovský, kteří si ještě zítra zahrají finále o první místo, neboť získali stejný počet bodů a pomocné hodnocení je nedokázalo rozsoudit. Na bronzovou medaili dosáhla Amálka Zádrapová.

Turnaj v rapid šachu (FOTO: Nela Pýchová)

Táborníci se samozřejmě nevyhnuli ani hodnocení úklidu, na které se s autorem deníku vydal i Filip Vopálka. „To je jako udělat kozla zahradníkem,“ okomentoval jeho účast Maťa a připomněl, že jako dítě si novopečený praktikant na pořádek příliš nepotrpěl. Na pěkně uklizené chatky si každopádně potrpí současní frekventanti, kteří opět postavili úvodní laťku velmi vysoko. Prasátko se v tabulce objevilo pouze jedno, naopak sluníčka komando rozdalo čtyři. A osazenstvo čísla 19 se kromě pečlivého úklidu dokonce pokusilo hodnotitele uplatit buchtou od babičky. I v tomto případě hlavní vedoucí přispěl pohotovým komentářem:  „To byste se měli podívat na film Marečku, podejte mi pero. Tam byl Viktor Hujer a ten taky takhle pořád učitelům nosil nějaké jídlo.“

Odpoledne naplno vypuklo soutěžení v rámci celotáborové hry. Kouzelníci se museli proplížit bradavickým hradem a najít obálky s útržky důležité zprávy, aniž je zpozorovali hlídkující profesoři. Kdo byl načapán, jak se potuluje po chodbách, ten se stal obětí kletby petrificus totalus a dočasně byl znehybněn. Když studenti shromáždili všechny informace, zjistili, že ve sklepeních se potuluje troll, kterého je potřeba zneškodnit. To se nakonec společnými silami povedlo. Kolejí, jíž se povedlo nejlépe skrývat před profesory se stal Nebelvír. Bonus za statečnost při porážce trolla pak dostal Havraspár.

Boj s trollem (FOTO: Nela Pýchová)

Po svačině se děti pustily do další hry. V lese vytvořily kruhy, představující jejich koleje, a rozdělily se na útočníky a obránce. Cílem útočníků bylo infiltrovat své konkurenty a zjistit o nich tajné informace. Přece jak připomněl Franta Helebrand, přátele je třeba si držet blízko, ale své protivníky ještě blíž. Obránci se naopak snažili střežit vlastní koleje. Nejlépe se podařilo odkrýt tajemství ostatních studentům ze Zmijozelu.

Ve volném čase se kouzelníci aktivně pustili do plnění nejrůznějších předmětů, mezi něž patří proměňování, péče o kouzelné tvory, věštění z čísel, vaření lektvarů nebo létání na koštěti. „Dostala jsem jedničku z astronomie,“ volala na mě třeba Gábi Zádrapová a mávala na mě svým indexem. Rozdány byly také první body za dobré skutky. Jirka Matoušek, Honza Buldra a Michal Podzimek získali body za pomoc s přípravou šachových kluboven. Po sečtení všech bodů se dostal do brzkého a těsného vedení Zmijozel.

Večer se nesl ve znamení šachových přednášek. Pro elitní skupinu si Vojta Dudek připravil lekci s názvem Tajemství správné výměny, do béčka zavítal autor deníku, který ukazoval dětem příklady, kdy se hráči vzdali v pozicích, jež ve skutečnosti nebyly prohrané, a v céčku přednášela Anežka Vlková o oběti figury na poli h7. Zbytek tábora zůstal venku a věnoval se nejrůznějším hrám.

Přednáška o tajemství správné výměny (FOTO: Nela Pýchová)

Pro mladší část táborníků ovšem den neskončil ani úderem desáté hodiny večerní, neboť dostali za úkol vydat se po setmění do Zapovězeného lesa a seznámit se s několika kouzelnými tvory – kentaurem, jednorožcem, testrálem, akromantulí, trollem a obrem Drápem. Při buzení docházelo jako obvykle k roztomilým situacím, například rozespalý Ríša Gonda řekl: „To už je budíček?“ Všichni mladí kouzelníci každopádně noční procházku přežili a v pořádku se vrátili do tábora. Po půlnoci v Bradavicích konečně zavládlo ticho.

Den, kdy jsme se naučili bojová kouzla – 8. 8.

Ráno po budíčku se děti jako obvykle rozcvičily, nasnídaly se, vyčistily si zuby a uklidily chatky, načež byly odstartovány hlavní táborové turnaje. Zatímco áčko a béčko čeká sedm vážných partií se zápisem, losovaných švýcarským systémem, v céčku a déčku se bude hrát systémem každý s každým a svižnějším tempem. Vzhledem k brzkému obědu se ne vždy podaří dohrát všechny partie v prvních dvou turnajích včas, a tudíž vrátili rozhodčí do hry pečetění tahů, jež bývávalo v dobách delších časových kontrol tradiční součástí šachových turnajů. V druhém kole se přerušení partie týkalo téměř poloviny účastníků. Naštěstí mezi ně nepatřili Jáchym Hrbek a Lukáš Čeřovský, a tak mohli po obědě konečně svést závěrečný souboj o zlato v rapidovém turnaji. Vítězství nakonec vybojoval Jáchym, z jehož druhé partie v áčku jsem rovněž vybral šachovou ukázku.

Jáchym Hrbek (1609) – Jiří Petrášek (1219), pozice po 7…dxe5

V pozici na diagramu Jáchym našel typickou kombinaci s obětí střelce na f7: 8. Sxf7+! Kxf7 9.Jxe5+ Kg8 10.Jxg4. Bílý si vzal obětovanou figuru zpět a zbyli mu dva pěšci navíc. Vzhledem k slabé pozici černého krále je už jeho pozice vyhraná. Jáchym partii dotáhl do vítězného konce v 55. tahu. 1-0

Odpoledne pokračovala celotáborová hra. Děti se vydaly hledat knihy o bojových zaklínadlech, díky kterým poté mohly útočit na konkurenty z ostatních kolejí. V lese se rovněž skrývala Bezová hůlka, jedna z relikvií smrti, jejíž držitel mohl své protivníky zneškodnit pouhým pronesením jejich jména. Situaci mladým kouzelníkům komplikovali někteří profesoři, kteří se jim ve studiu útočných kouzel snažili bránit. Nejpilnějšími studenty byli kouzelníci z Nebelvíru. V podobném duchu se nesla i další hra, při které si děti udělaly ocásky z fáborků a jejich úkolem bylo utrhnout je svým protivníkům z ostatních týmů. V této soutěži byl nejúspěšnější kolejí Havraspár.

Boj začíná (FOTO: Nela Pýchová)

Kouzelníci také pokračovali pilně v plnění kouzelnických předmětů a někteří již od zkoušek prefektů postoupili k mnohem náročnějším úkolům ředitelů kolejí. Pokud se jim podaří splnit všechny prerekvizity, získají potvrzení o dosažení náležité kouzelnické úrovně (NKÚ), nebo dokonce o splnění ohavně vyčerpávajících celočarodějných examenů (OVCE). Profesoři také znovu rozdali body za dobré skutky. Nebelvír a Havraspár dostali jako kolektiv jeden bod za pravdomluvnost při nejasných situacích během her, Jáchym Hrbek získal pro Zmijozel bod za šachovou ukázku v deníku, Jirka Matoušek vyhrál bod pro Havraspár za výkon a pomoc při včerejší přednášce a Dalibor Křivánek přispěl bodem Mrzimoru za pomoc s úklidem lesa po odpoledních hrách. V celkovém součtu Zmijozel mírně navýšil vedení na zbylé koleje.

Večer proběhlo další kolo šachových přednášek. V áčku vyprávěl autor deníku posluchačům o zápase, který mezi sebou v roce 1997 svedli bývalý mistr světa Garri Kasparov a superpočítač Deep Blue. Třešničkou na dortu bylo zhlédnutí legendárního videa z ranní zumby, které natočil na táboře v roce 2012 Karel Jukl. Odkaz na něj bohužel čtenářům nemohu poskytnout, jelikož autor si nepřeje jeho veřejné šíření. Do béčka zavítal Ondra Matějovský, který přednášel o uplatnění jednotlivých figur, a v céčku děti s Ondrou Máslem útočily na krále zadrženého v centru. Zbylí táborníci se opět vyblbli u různých her, mezi něž tentokrát patřila soutěž v ksichtění nebo vymýšlení básniček na zadaná slova.

Den, kdy jsme zachraňovali Siriuse – 9. 8.

I úterní dopoledne proběhlo ve stejném režimu – budíček, rozcvička, snídaně, čištění zubů, šachové turnaje. Jasného lídra má po čtyř kolech turnaj A, kde jako jediný získal plný počet Tobias Pressler a nyní má bodový náskok na své nejbližší pronásledovatele. Dnes přitom partii s Honzou Sílešem zahájil nezvyklým tahem h2-h4. Nejspíš se inspiroval mistrem světa Magnusem Carlsenem, který poslední dobou v online turnajích provokuje své soupeře podivnými zahájeními. Nicméně šachovou ukázku jsem vybral v turnaji B, kde Jirka Matoušek absolvoval dlouhou královskou procházku.

Natálie Skolková (1079) – Jiří Matoušek (1092), pozice po 23…f5

Bílá mohla v pozici na diagramu zabránit černému králi v úniku tahem 24.c4!, po kterém by Jirka nemohl zabránit matu. Například po 24…Vg8 by přišlo 25.Vae1+ Kd4 26. Vh4+ f4 27.Vxf4#. Natálka v partii zahrála 24.De3+ Kxd5 25.Dxd3+ Kc6, čímž se černý král dostal ze zóny ohrožení. Jirka pak dokázal uplatnit materiální výhodu a zvítězil v 58. tahu. 0-1

K obědu nám kuchařky uvařily pravděpodobně nejkontroverznější táborový pokrm – buchtičky se šodó. Každoročně jde o jídlo, na které se část tábora ohromně těší, zatímco ostatní by jej snad nejraději vynechali. Hlavní vedoucí patří k první skupině a my jsme si opět připomněli jeho památný výrok, že pokud by si mohl vybral, jak má umřít, zvolil by utonutí ve vanilkovém krému. Později si Maťa vystřelil z odpůrců sladkých jídel tvrzením, že k večeři mají být bavorské vdolečky, což v některých vyvolalo velmi silnou reakci. Nejvíc Maťův vtípek zvedl ze židle Vojtu Dudka: „To snad musí být proti nějakým předpisům!“

Jelikož ve středu proběhne výlet do Prasinek, potřebovali si dnes kouzelníci opatřit potvrzený formulář, umožňující jim vycestovat ze školy. Táborníci se proto vydali na Ministerstvo kouzel, kde museli najít cestu skrz labyrint různých odborů a opatřit si potřebné podpisy. Každé oddělení ovšem vyžadovalo podpisy jiných oddělení, a tak nebozí kouzelníci museli neustále běhat mezi jednotlivými stanovišti tam a zpátky a čelit protivným úředníkům, vyžadujícím mnohdy absurdní služby za vydání potvrzení. Například ve Výboru pro kontrolu autenticity mudlovských manýrů Jirka Žádník a Anežka Vlková chtěli po klientech, aby jim zatančili nějaký slavný tanec. Došlo tak třeba na Macarenu, ptačí tanec nebo hlavu, ramena, kolena, palce. V Kanceláři pro kontrolu prokrastinace, kde pracuje Franta Helebrand, kouzelníci museli pro změnu sehrát improvizované divadlo o krádeži koblih. Při přípravě jedné scénky se ukázalo, že Míša Blahoš už přijal neustále opakovanou poznámku, že vypadá jako malý Franta Helebrand. „Tak inženýra Blahoše snad bude hrát Blahoš, ne?“ vstoupil do přípravy Franta, když zaslechl část konverzace mezi aspirujícími herci. Míša Blahoš ovšem odvětil: „Já jsem ale Franta.“ Jiná družstva zase vymýšlela nesmírně komplikovaný scénář, což asi dobře ilustruje výměna mezi Laurou Sehnoutkovou a Matyášem Joujou. „Děláš to strašně složitý!“ stěžoval si druhý jmenovaný, načež následovala další debata, korunovaná následujícím návrhem: „Oni ukradnou vraha a ten je kobliha!“ Jakkoliv kouzelníci zažili na Ministerstvu kouzel mnoho nesnází, všem se nakonec povolení sehnat podařilo. Nejrychleji to každopádně zvládl Zmijozel.

Tanec pro úředníky (FOTO: Nela Pýchová)

Následovala hra, při které členové týmu chytili jeden druhého zezadu za ramena, a tak vytvořili vláčky. Kouzelník představující lokomotivu mohl ze země sbírat papírové koule a měl za úkol strefovat se do posledních vagónků ostatních vláčků. Tentokrát vzešel z napínavých bojů vítězně Havraspár.

Ani dnes profesoři nezapomněli rozdat několik bodů za výjimečné skutky. Zmijozel obdržel kolektivní bod za skvělé vyjednávání na úřadech, Havraspár si připsal dva bonusové body zásluhou Lukáše Čeřovského (za svědomitost) a Jirky Matouška (za královskou procházku v partii), Mrzimoru přihrál bod navíc Honza Buldra (za svědomitost) a Nebelvír dostal dva body díky Natálce Skolkové (za královskou procházku v partii) a Mikuláši Němcovi (za úklid koulí po hře). Nebelvír na druhou stranu také jeden bod ztratil. Koleji byl odejmut kvůli Šimonu Filipovi a Šimonu Hradeckému, kteří ztratili trpělivost při čekání na úřadě a odcizili z něj blok s pořadovými lístky. Podle celkového součtu stále udržuje vedení Zmijozel.

Boj o školní pohár (FOTO: Patrik Pýcha)

Večer patřil jako obvykle šachovým přednáškám. Do elitní skupiny se přesunul Maťa, který v ní zopakoval své téma o uplatnění jednotlivých figur, v béčku Nela Pýchová vysvětlovala posluchačům, jak omezit působnost soupeřových figur, a do céčka tentokrát zamířil Franta Helebrand, který si připravil přednášku o skotském gambitu. Zbytek tábora si zahrál například městečko Pallermo nebo fotbal.

V noci dále prohloubila spánkový deficit táborového vedení organizace bojovky pro starší část tábora. Mladí kouzelníci dostali za úkol zachránit Siriuse Blacka, který byl uvězněn v Astronomické věži a měl být převezen do Azkabanu na popravu. Na startu se setkali s Minervou McGonagallovou, jež je pomocí obraceče času vrátila o několik hodin zpět, aby měli šanci stihnout plán záchrany zrealizovat. Ptal jsem se, jestli obraceč opravdu funguje, a Jirka Žádník mi poskytl naprosto neprůstřelnou odpověď: „Samozřejmě. Jak jinak by Kačka stíhala ošetřit všechny děti.“ Na cestě se děti dočkaly pomoci od Hagrida, Brumbála a hipogryfa Klofana, na jehož hřbetu se Siriusovi podařilo uniknout. Čelit však musely také mozkomorům a smrtijedům, kteří se na ně vrhali ze stínů. Nejlepšího kolektivního času při záchraně Siriuse dosáhl Nebelvír a úplně nejrychlejším kouzelníkem se stal Petr Bažant, který proběhl trasu plnou nástrah za pouhých 6 minut.

Noc (FOTO: Nela Pýchová)

Den, kdy jsme se vydali do Prasinek – 10. 8.

Ve středu se uskutečnil dlouho očekávaný výlet do Prasinek, který v našem světě představoval Vysoký Chlumec. Táborníkům byla před náročným pochodem odpuštěna rozcvička a také mírnější hodnocení úklidu chatek přispělo k tomu, že si nikdo nevysloužil prasátko. Po snídani si děti došly pro balíčky se svačinou a byly rovněž rozděleny do čtyř skupin, které čekaly různé trasy pohybující se v rozmezí 16 až 32 kilometrů. Dvě nejmladší skupiny se na cestě tam i zpátky nechaly popovézt auty a autobusem, béčko mohlo využít dopravního prostředku až při návratu, pouze áčko šlo celou trasu po svých. Co se týče svačinového balíčku, v předchozích dnech táborem kolovaly zvěsti, že jeho součástí bude i burger, ovšem hlavní vedoucí mírnil všeobecné nadšení a varoval, že nepůjde o žádný Bic Mac. Zvěsti i Maťovo varování se vyplnily, burger měl totiž podobu kolečka z obtížně identifikovatelné hmoty, vtisknutého mezi dva krajíce chleba.

Burger sice táborníky zklamal, avšak ve Vysokém Chlumci si mohli spravit chuť dobrým obědem v tamní restauraci. Kromě ní jsme také navštívili místní skanzen, mezi jehož největší atrakce patří vodní pila a mlýn. Řadu dětí ovšem zaujaly spíše v trávě se povalující žaludy, přičemž asi nikoho nepřekvapí, že záhy došlo k žaludové přestřelce. Borci z áčka se také stihli vykoupat v nedalekém zatopeném lomu, kde všechny ohromila svou plaveckou technikou Amálka Zádrapová. „Měl jsi vidět toho jejího motýlka. Udělala tři tempa a už byla na druhé straně,“ vyprávěl mi po návratu do tábora Maťa. Dalibor Křivánek pro změnu bavil přihlížející různými skoky do vody.

Vysoký Chlumec na obzoru (FOTO: Patrik Pýcha)

Autor deníku pochodoval se skupinou C, v níž panovala skvělá nálada. Mikuláš Krubner nám zpříjemňoval cestu svým mobilním větrákem a řada dalších frekventantů nám vykouzlila úsměv na tváři svými povedenými hláškami. Mnohé z nich je bohužel šéfredaktor Jinotaje nucen cenzurovat. Nejvýřečnějším členem naší skupiny byl bezpochyby Honza Buldra, jehož povídání by vydalo na samostatnou kapitolu. Aspirující biolog nám například vysvětlil rozdíl mezi černou malinou a ostružinou nebo přišel s konceptem rakovinotvorných písniček, jenž odkazuje k otravným melodiím, které člověk nemůže dostat z hlavy. V Růžené k nim samozřejmě patří Kočičáci, což dobře shrnuje stížnost Romany Žoudlíkové: „Já už si ani nejsem jistá, kdy je nástup. Kočičáci mi v uších hrajou od rána do večera.“ Dalším příkladem je Vysoký jalovec, který zpopularizovali trestanci z chatky ohodnocené prasátkem a ve středu také Ondra Máslo, jenž ji musel zazpívat před nastoupeným táborem kvůli prohrané sázce.

Podle zpráv, které se ke mně donesly, se šlapalo dobře i ostatním skupinám a všem se podařilo vrátit do tábora, aniž by se vážně zranili nebo zcela vyřídili. Únava ovšem na tábornících byla znát, a tak už jsme je večer netrápili žádným dalším programem. Minimálně za sebe mohu říct, že se mi po výletě spalo opravdu dobře.

Den, kdy jsme spadli z pohyblivého schodiště – 11. 8.

Ve čtvrtek se tábor vrátil ke klasickému režimu, jen pohyby táborníků při rozcvičce působily poněkud rozlámaněji. Hodnotitelé úklidu rozdali rekordní počet šesti sluníček, a tak možná bude v budoucnu nutné přijmout nová opatření, neboť zásoby odměn se začínají tenčit. Filip Vopálka navrhl rozšířit škálu, sestávající z prasátka, zatažena, polojasna a sluníčka, o duhu, pro jejíž dosažení by děti musely nejen dobře uklidit, ale také chatku zkrášlit a vyvolat v návštěvnících dojem krásy. Na druhou stranu dnes došlo i k první recidivě, jelikož kluci z chatky číslo 10 si vysloužili už druhé prasátko.

Po včerejší pauze pokračovaly táborové turnaje. Áčku i béčku po dnešku zbývá už jen jedno kolo. V elitním turnaji se na doposud vedoucího Tobiase Presslera dotáhl Jáchym Hrbek, který jej porazil ve vzájemném souboji. Naopak v béčku se trhl od zbytku pole Míša Blahoš, který má bodový náskok na průběžně stříbrného Tomáše Gernerta. Céčku a déčku zatím vévodí Tereza Pravdová a Mikuláš Krubner, v obou turnajích se však bude hrát ještě několik kol.

Odpoledne se děti dočkaly Nemocí, nejoblíbenější hry v historii Růžené. Jako vždy měli táborníci za úkol vběhnout do lesa, přinést odtamtud co nejvíc kartiček a zároveň se nezranit nebo nenakazit nebezpečnými chorobami. Na mladé kouzelníky tentokrát číhaly ječivá plíseň, skřetí encefalitida, náraz do falešné chodby, neovladatelné chichotání, krása, až oči přicházejí, udušení slimákem, zápal plic samovznícením, pád z pohyblivého schodiště, klovnutí hipogryfem, dračí spalničky, mudlovský průjem a  mozkomorův polibek. Pacienti si mohli životy doplnit v ošetřovně nebo si o ně zahrát u pana Náhody, kterého děti překřtily na Las Vegas. Zatímco některým táborníkům se dařilo mezi nemocemi kličkovat obdivuhodným způsobem, jiní už se ke konci vrhali do jejich náručí zcela dobrovolně. Nakonec se nejvíc kartiček ze spárů nemocí podařilo vyrvat Nebelvíru.

Mudlovský průjem polapil Šimona Filipa (FOTO: Nela Pýchová)

Po svačině se kouzelníci pustili do vaření lektvarů. Na stromy v lese bylo připevněno několik mřížek představujících kotlíky, do kterých měli vybraní táborníci vlepovat lístky v barvě svých kolejí. Další členové týmů hráli roli zlodějů, již obírali kuchaře o ingredience a lepící pásku, nutnou k jejich připevnění. Na ně ovšem zase měli políčeno bystrozorové, kteří zločince trestali a odváděli do vězení. Z vítězství ve vaření se nakonec radoval Havraspár.

Vaření lektvarů (FOTO: Nela Pýchová)

V průběhu večerního nástupu se tentokrát bonusové body spíše odebíraly, než přidávaly. Nebelvír ztratil osm bodů kvůli navádění mladších spolužáků ze Zmijozelu k podvádění, zatímco druhá kolej za jeho realizaci přišla o čtyři. Body dnes profesoři odebírali také za remízové divadlo při šachovém turnaji nebo za nabízení rohlíku, který předtím ležel na zemi, členům vedení. Veronika Myšková, Johanka Hrbková, Anička Šperková, Vendy Mrázová, Amálka Zádrapová a Lukáš Čeřovský naopak přispěli bodem svým kolejím za to, že během celodenního výletu přešli z nižší do elitní skupiny. Honzík Starec dostal body dokonce dva, jelikož dokázal ujít nejnáročnější trasu, přestože mu je jen 7 let. Další body rozdali profesoři za pomoc při organizaci her a obdrželi je Dalibor Křivánek, Petr Bažant a Míša Podzimek. Ještě jeden speciální bod za pomoc bližnímu v nouzi obdržela Johanka Hrbková. I večer před vyvrcholením celotáborové hry zůstává ve vedení Zmijozel, avšak rozdíly mezi ním a dalšími kolejemi se velmi zmenšily. Boj o školní pohár zůstane napínavý až do konce. Zlatým hřebem večerního nástupu bylo ovšem překvapivé trestání hlavního vedoucího za mikinu zapomenutou v klubovně, které si děti pochopitelně velice užily.

Čtvrteční den uzavřelo poslední kolo šachových přednášek. Nela Pýchová se vydala do áčka, kde u příležitosti 50. výročí mezi zápasem o mistra světa mezi Bobbym Fischerem a Borisem Spasským připomněla posluchačům, že studená válka se vedla i na šachových polích. V béčku Vojta Dudek zopakoval s dětmi základní taktické motivy a v céčku ukazoval hlavní vedoucí mladým nadějím typické matové kombinace. Zbytek tábora rozvlnil boky na diskotéce, vedené Patricií Fuxovou a Honzou Starcem.

Den, kdy jsme hráli famfrpál – 12. 8.

Tábor se řítí mílovými kroky do cíle. Po ranní rozcvičce a snídani se děti naposledy odebraly do kluboven, aby dohrály šachové turnaje. V áčku zvítězil Tobias Pressler, jemuž se, na rozdíl od svého hlavního konkurenta Jáchyma Hrbka, podařilo v posledním kole zvítězit. Jáchym nakonec bral stříbro a na bronzový stupínek se dotáhla Amálka Zádrapová. Právě v její dnešní partii proti Honzovi Sílešovi došlo ke komické situaci. Honza nastavil dámu, ale Amálka si ji málem nevzala, a tak skoro přišla o vlastní. „Když jsem si toho konečně všimla, neveřila jsem vlastním očím,“ popisovala kritický okamžik. V béčku se na doposud vedoucího Míšu Blahoše bodově dotáhl Tomáš Gernert, ale Míša díky lepšímu pomocnému hodnocení vítězství uhájil. Na třetí příčku se dostal František Kváča. Turnaj C ovládla Terka Pravdová před Dominikem Dlabalem a Viktorem Jandou, v déčku dominoval Mikuláš Krubner, za nímž skončili Samantha Kadlecová a Gábi Zádrapová.

Pokud jde o úklid chatek, své sluníčkové tažení dotáhly úspěšně do konce chatky číslo 11 a 13. Ač zásoby pendreků už téměř došly, neměli jsme dnes s FIlipem Vopálkou jinou možnost, než udělit sluníčko polovině chatek. Laťku už prostě nelze posouvat výš. Dopoledne jsme si také stihli vyfotit společné fotky do školní ročenky a poslali pozdrav Karlu Juklovi, který tu s námi letos bohužel nemohl být kvůli nemoci.

Společné focení (FOTO: Patrik Pýcha)

Odpoledne vyvrcholila táborová hra turnajem ve famfrpálu, známém sportu ze světa Harryho Pottera, jenž zahrnuje létání na koštěti a několik druhů míčů – camrál, potlouk a zlatonku. V mudlovské verzi famfrpálu kouzelníci pochopitelně zůstávali na zemi, museli si ovšem mezi nohama neustále držet násadu od koštěte. Útočníci se snažili vstřelit camrál do kovových obručí, přičemž každý gól měl hodnotu 10 bodů. Na každé straně hřiště se jim v tom pokoušel bránit jeden brankář. Odrážeči vybíjeli soupeře potloukem. Pokud byl někdo zasažen, musel udělat deset dřepů, než mohl znovu pokračovat ve hře. Stejně jako v knihách J. K. Rowlingové si družstva zvolila svého chytače, který se snažil ulovit zlatonku upevněnou na zádech hbitého praktikanta. Chycení zlatonky přihrálo danému týmu 50 bodů a také znamenalo konec utkání. Je třeba podotknout, že popsaná pravidla nejsou zcela z hlav našeho herního týmu, nýbrž z oficiálních pravidel famfrpálu, který má dokonce svou vlastní sportovní asociaci. Hrálo se vyřazovacím systémem, jímž se do finále probojovaly Mrzimor a Zmijozel. A byl to právě tým Mrzimoru, který si za mohutného skandování konečně došel pro své první letošní vítězství.

Famfrpálová vřava (FOTO: Nela Pýchová)

Nyní už hernímu týmu, sestávajícímu z Kačky a Jirky Žádníkových, Franty Helebranda a Ondry Másla, zbývalo spočítat rozdané body. Závěrečné bonusy získali Matyáš Jouja, Tobias Pressler (za pěkné šachové výkony v pátečních partiích), Vendy Mrázová (za pomoc při uklízení), Honza Buldra (za zastání se kamaráda při potyčce) a jako celek Nebelvír (za dobrosrdečnost). Se závěrečným pořadím nicméně nejvíc zamávaly zkoušky NKÚ a OVCE, neboť nejpilnějšími studenty se ukázali být kouzelníci z doposud posledního Mrzimoru. Rozdíl mezi první a poslední kolejí tak nakonec byl pouhých sedm bodů, což činí z Harryho Pottera nejvyrovnanější celotáborovu hru v historii. Jméno vítěze jsme se každopádně dozvěděli. Školní pohár si domů odveze Nebelvír!

Radost z vítězství (FOTO: Nela Pýchová)

Poté co jsme dětem zatleskali za herní a šachové výkony, se všichni přesunuli na louku za chatkami, kde zástupci Nebelvíru, Mrzimoru, Zmijozelu a Havraspáru zapálili loučemi táborový oheň. Mladí kouzelníci si opekli buřty, zazpívali si písničky s Adamem Handlem, který nám zahrál na kytaru, poslechli si Maťovo tradiční vyprávění o Spejblovi a Hurvínkovi a sdíleli spolu táborové příběhy z uplynulého týdne. Jak se unavení táborníci postupně ukládali do postelí, uhasínal pomalu i táborový oheň, až louku osvětlovalo jen tlumené světlo měsíce.

Den, kdy jsme podlehli kouzlu melancholie – 13. 8.

Po devíti letech psaní deníku je jeho autor postaven před nevyhnutelné riziko, že se v závěru táborového příběhu bude příliš opakovat. Avšak třebaže i letos byl vypravěč svědkem spousty lesknoucích se očí, červených tváří a pevných objetí na rozloučenou, jeho pohled na záplavu emocí, probourávající se i skrz jindy pevné hradby nepohnutých myslí, se v průběhu roků proměnil, jak se vyvíjel i jeho život. Je to, jako byste neustále dokola zažívali něco, co je zároveň známé a nové. V několika málo dnech pocítíte a zažijete ohromné množství věcí. Propojíte v sobě dětské nadšení i strach, zmar i vzrušení dospívání a naplněné i zmařené ideály dospělosti. V porovnání s tím se zdá to, co bude následovat po návratu domů, šedivé a bezsmyslné. Ale teď se cítíte neuvěřitelně živí, přestože už se únavou téměř plazíte po zemi. Je to nepopsatelný pocit.

Společná táborová fotka (FOTO: Patrik Pýcha)

Propozice
Přihlášení účastníci
Rozdělení dětí do oddílů
Fotky z tábora
Videa z tábora
Výsledky turnajů

Příspěvek byl publikován v rubrice Šachové turnaje a jeho autorem je Patrik P.. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

5 komentářů u „Táborový deník 2022

  1. Autor deníku se přesouvá k táborovému ohni. 🙂 Závěrečné slovo napíšu zítra po návratu domů. Jinak jsem také zpřístupnil možnost stahování fotoalb, která byla, myslím, doposud zablokovaná. 😉

    • Děkujeme moc za úžasný deník z tábora, fotografie a videa.

  2. Patriku, deník byl opět parádní. Díky všem za další krásný týden, který jste si očividně všichni užili.

  3. Chtěla bych poděkovat všem pořadatelům tábora . Opět báječný týden plný zážitků. Patriku,vám děkuji za výborně psaný deník. Dík patří také fotografům a tvůrcům videí (stačí vidět nohu, ruku nebo jiný kus vlastního dítě a víte, že žije a baví se ).

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..