= = =   Aktuální hygienická situace neumožňuje zahájit kroužky na školách.   = = =

= = =   O případné změně budeme informovat.   = = =

Táborový deník 2020

Z klávesnice Patrika Pýchy

„Když sem někdo jednou přijede, už pak většinou jezdí často,“ je jednou z prvních vět, jimiž hlavní vedoucí vítá účastníky dalšího ročníku tábora v Růžené. Maťa má pravdu. Náš tábor si zachovává velmi dlouhou kontinuitu. Já sám jsem byl kdysi jedním z těch mrňousů, vykukujících z moře modrošedých triček. Nyní se už několikátým rokem jen líně opírám o zábradlí u velitelské chatky, sleduji scénu před sebou a zapisuji si poznámky, které bych mohl využít pro psaní táborového deníku. Ačkoli mi je stále velmi málo let, řada frekventantů mi doslova vyrostla před očima. S některými vedoucími, stojícími vedle mě, jsem vyrůstal já sám. Všude kolem vystupují duchové minulosti. Je to návrat v čase. Návrat do dětství.

Den, kdy jsme měřili teplotu – 8. 8.

Hygienická opatření, přijatá v souvislosti s epidemií koronaviru, neminula ani náš tábor. Táborové aktivity jimi však nijak narušeny nebudou. Zcela jinak vypadal pouze příjezd účastníků. Děti mohly dorazit do areálu až večer, aby měl zdejší personál čas vydezinfikovat všechna zařízení po odjezdu předchozích táborníků, a rodiče se nedostali dál než ke vstupní bráně. Zdálo se, že loučení zvládají hůře spíš maminky a tatínkové. Zatímco jejich potomci mizeli z dohledu, mnohdy marně čekali, že se k nim jejich dítko naposledy otočí a alespoň zamává. Táborníci také museli projít testem měření teploty. Moment nervozity naštěstí pokaždé vystřídalo rychlé uvolnění. Nikdo zvýšenou teplotu neměl, a tak mohli být všichni vpuštěni do tábora.

Namířit a pal! (FOTO: Nela Pýchová)

Po večeři, které předcházel důrazný pokyn umýt si ruce, proběhl úvodní nástup, během něhož Ondra Matějovský představil táborové vedení a pokusil se nastolit řád.  Děti byly rozděleny do osmi oddílů a zástupce každého z nich si vylosoval svého praktikanta a vedoucího. Největší odezvu vzbudilo rozhodování, které družstvo bude mít jako první službu v jídelně. Táborníci z opačných krajů na sebe začali vzájemně ukazovat a pokřikovat, ať se začne u těch druhých. Vzhledem k tomu, že počet dní v týdnu je nižší než počet týmů, někteří budou úklidu ušetřeni. Jediný dotaz z řad dětí vznesl Matyáš Křivánek. „Bude zase i dokrm?“ chtěl vědět věčně hladový táborník. Termínem dokrm Matyáš označuje servírování zbytků snídaně a svačiny před večerkou. V sobotu už se každopádně žádného nedočkal. Jediné, co zbývalo, bylo zahnání dětí do sprch a hned poté do postelí. V 22.00 padlo na tábor ticho.

Den, kdy jsme se vrátili do starověku – 9. 8.

Neděle oficiálně odstartovala buzením v 7.15, ovšem mnoho táborníků vylezlo z peřin mnohem dřív. „Já jsem si nastavil budíček na 6.45,“ chlubil se dokonce Vojta Svoboda. Doufejme, že se nám v následujících dnech podaří děti víc unavit. Následovaly rozcvička, čištění zubů, úklid a snídaně. Autor deníku se také vydal na průzkum chatek. Jak už se stalo v posledních letech pravidlem, skoro všude bylo skvěle uklizeno. Šest čísel si zasloužilo sluníčko, jen jedno dostalo prasátko.

Brzy nato Kačka Žádníková, Franta Helebrand a Jirka Žádník odtajnili téma celotáborové hry. Letos se budeme pohybovat ve starověku. Každý oddíl si vylosoval jméno městského státu a bude se jej snažit učinit nejvyspělejším v celém Středomoří. Děti budou z jednotlivých soutěží získávat zlato, které mohou směnit za výkon různých povolání, těžbu surovin nebo stavbu budov na území svého města. Díky tomu oddíly získají body vyspělosti, potřebné k ovládnutí oblasti Středozemního moře. Aby toho nebylo málo, týmy mají možnost pozvednout svou civilizaci v pěti různých odvětví – vědě a výzkumu, umění, lidském faktoru, ekonomice nebo vojenství. Jednotlivé druhy vyspělosti jim pak budou přinášet různé výhody. Kdo do konce týdne získá bodů vyspělosti nejvíc, stane se vítězem celotáborové hry.

Po vyčerpávajícím úvodu do starověkého světa se městské státy daly do prvních soutěží. Nejprve si zahrály neobvyklou tichou poštu. Děti se rozmístily na několik stanovišť a předávaly si štafetu v podobě postupně překreslované budovy pantheonu. Z majestátního chrámu tak v cíli dokázaly udělat například svíčku, dort, dům s komínem nebo jakousi chaotickou spleť čar. Podle odborné poroty, která se skládala z nezávislých vedoucích – Petra Havelky, Ondry Matějovského, Kačky Žádníkové a Honzy Starce – se na konci nejlépe podařilo udržet původní podobu obrázku obyvatelům Alexandrie, jakkoli se přítomní autor deníku a Karel Jukl pokoušeli zvrátit hodnocení ve prospěch vlastních oddílů.

Z antického chrámu do perníkové chaloupky (FOTO: Nela Pýchová)

Po hodině architektury následovala krátká přestávka, během níž si děti pochutnaly na broskvích a doplnily tekutiny božskou manou, jak Karel Jukl nazývá přeslazený čaj, podávaný v jídelně. Pak už se všichni přesunuli do lesa, kde měla proběhnout další hra. Každé družstvo dostalo za úkol vztyčit na území svého státu co nejvíc budov. Aby je táborníci dokázali postavit, potřebovali vytěžit suroviny z vyznačených dolů. Při pohybu v hracím poli však museli být ve střehu, protože na ně číhali jednak lukostřelci a vojáci z nepřátelských týmů, jednak nesmrtelné příšery ztvárněné praktikanty a vedoucími. Největší stavební rozvoj zaznamenalo Nové Kartágo. Těsně za ním se umístila Soluň, ve které vyrostly především paláce. To se moc nezdálo Maťovi: „Já v Soluni byl a rozhodně tam neměli patnáct hradů, jako postavil Dan Vasilev.“

Anička Šperková bombarduje nepřátelské dělníky (FOTO: Nela Pýchová)

V průběhu oběda jsem se ptal dětí, jak jim chutná. Své hodnocení mi poskytly i nejvzdálenější účastnice letošního tábora, které dorazily až z Valašska. „Polévka je výborná. Kuskus nic moc, ale já ho prostě nemám moc ráda,“ okomentovala oběd Amálka Zádrapová. Její mladší sestra Gábi vyslovila podobný verdikt. „Mně to moc nechutná, tak si dávám hodně polévky,“ začala vysvětlovat. Následovala otázka, co by si dala ráda, načež jsem si vyslechl tak dlouhý výčet pochoutek, že ho z časových důvodů ani nebudu opisovat celý: „Lososa, roštěnku, smažený sýr, pak třeba srnčí medailonky s rýží a šťávičkou…“ Zcela spokojený letos nebude ani hlavní vedoucí. „Kdybych věděl, že tenhle týden nebudou buchtičky se šodó ani krupicová kaše, zorganizoval bych tábor o týden dřív,“ postěžoval si. Celkově ale se stravou vládne spokojenost.

I odpolední program se uskutečnil v příjemném stínu stromů. V první hře proti sobě týmy bojovaly ve dvojicích. Členové obou družstev se postavili k hraniční čáře a snažili se proniknout na nepřátelské území, odkud potřebovali přenést na svou polovinu stavební materiál soupeřů. Zápas končil, dokázal-li jeden z oddílů uzmout všechny koule, jestliže všichni hráči jednoho z týmů byli na nepřátelském území pochytáni a vsazeni do vězení, nebo pokud vypršel časový limit. S největším počtem protivníků si poradili obyvatelé Soluně. Došlo i k ukázkové exhibici, ve které tým vedoucích – Franta Helebrand, Ondra Máslo, autor deníku a Radek Šíma – vyzrál nad čtveřicí praktikantů – Patricií Fuxovou, Kryštofem Křížkem, Kubou Moulíkem a Ondrou Popovským. Po svačině se rozpoutala obchodní válka. Děti vytvořily vláčky, přičemž lokomotiva mohla ze země sbírat munici a snažila se strefovat koulemi do posledních vagonků nepřátelských týmů. Nejpřesnější mušku měli občané Říma.

Antiochie jde do války (FOTO: Anežka Vlková)

Po večeři se děti přesunuly do kluboven, aby si vyslechly šachové přednášky. Do elitní tréninkové skupiny zamířil hlavní vedoucí, který si připravil lekci s názvem O českých mistrech světa. V ní se vrátil o několik desítek let nazpět, kdy čeští šachisté slavili zlatý úspěch na univerzitním mistrovství světa.  V béčku Ondra Máslo vysvětloval posluchačům důležitost slabých a silných bodů. Mnohé z nás velmi překvapilo, že si oblíbený vedoucí vybral zrovna strategická téma, jelikož ve svých vlastních partiích často strategické zásady zcela ignoruje. Ve třetí skupině autor deníku vyprávěl zábavné historky ze šachových turnajů, které proložil několika ukázkami jednodušších kombinací. Nejmladší a nejméně zkušení táborníci vyrazili na krátkou procházku pod vedením Karla Jukla a Martiny Mlýnkové. Chvíli před večerkou mohla města konečně zahájit těžbu, práci a výstavbu na svém území. Náročná neděle je u konce.

Den, kdy jsme přežili epidemii – 10. 8.

V pondělí se tábor probudil do dalšího horkého dne. Děti se proběhly, vyčistily si zuby, nasnídaly se a uklidily si v chatkách. Jejich hodnocení se stalo pro úklidové komando nudou, všude je totiž věčně uklizeno. V tabulce se dnes neobjevilo ani jedno prasátko.

Pak už se táborníci vrhli k šachovnicím. Starší a zkušenější hráči v turnajích A a B si zahrají švýcarským systémem a stihnou sedm delších partií se zápisem. Mladé naděje v céčku a déčku pojedou vyšší rychlostí a potkají se se všemi soupeři. Specialitou letošního ročníku bude zápas mezi Davidem Zvolenským a Kubou Vojtou, mladým vlašimským talentem, jemuž se před dvěma dny podařilo v simultánce remizovat s nejlepším českým šachistou Davidem Navarou.

Po obědě se děti dozvěděly, že na odpoledním programu jsou Nemoci, což bylo přivítáno bouřlivým potleskem. Je trochu záhadou, proč se zrovna tato hra stala nejúspěšnější a nejoblíbenější aktivitou v historii tábora. Každopádně si bez ní už Růženou nelze představit. A tak se opět táborníci vrhali do náruče nejrůznějších chorob, poruch a fobií, kterým se pokoušeli z lesa ukradnout kartičky. Tentokrát narazili například na syndrom vyhoření, alkoholismus, závislost na lentilkách, homofobii nebo věkem podmíněnou makulární degeneraci. Jako vždy dětem byla k dispozici i lékárna, kde si mohly obnovit životy, případně si o ně zahrály u pana Náhody. Poměrně drsnou hru každoročně provází mnoho drobných zranění, jež se nevyhnula ani autorovi deníku. Při pronásledování Kuby Stibora se po něm natahoval natolik, že ztratil rovnováhu a rozplácl se na zemi, jakkoli by člověk rád věřil, že skončil velmi elegantní šipku. Největší množství kartiček se podařilo ze spárů nemocí vyrvat Římu.

Diabetická noha se natahuje po Elišce Helebrandové (FOTO: Nela Pýchová)

Následoval přesun k rybníku. Na jeho břehu děti vytvořily velký kruh, do jehož středu byl umístěn míč. Po zaznění příslušných číslic, přiřazených podle věku a pozice v týmu, se táborníci vrhali po míči a pokoušeli se s ním uniknout ven z kruhu. Většina soubojů skončila patem. Bojovníci se do sebe tak zamotali, že se z propletených lidských těl prostě nedalo dostat. V bezvýchodné situaci skončila i exhibice vedoucích a praktikantů. Triumfu dosáhlo pouze pět táborníků – Nikola Tláskalová, Terka Pravdová, Filip Bláha, Ondra Hrabě a Dan Pánek. Proto se také herní triumvirát rozhodl nezapočítávat soutěž do celotáborové hry. Jednotliví vítězové však byli oceněni.

Jirka Petrášek v obležení (FOTO: Nela Pýchová)

Dusné počasí a náročný program se už patrně podepisují na některých vedoucích a praktikantech, kteří se v blízkosti vody zcela utrhli ze řetězu. Nejprve se po sobě vrhly Nela Pýchová a Anežka Vlková. Jejich souboj skončil odhozením těla druhé jmenované do rybníka. Poté napjatou situaci dále vystupňoval Franta Helebrand, který se pokusil obě dívky utopit ve vodě. Nela i Anežka se nakonec spojily proti němu, ale ani společnými silami se jim ho pod vodu zatáhnout nepodařilo. To souvisí i s dalším nešvarem, který se rozšířil v rámci táborového vedení. Nejprve seriózní účetní Petr Havelka zničehonic polil Patricii Fuxovou vodou z láhve. Čin pak začali kopírovat i další lidé. Hlavní vedoucí dokonce vyhrožoval Nele Pýchové, že ji pokropí Coca-Colou. Ve večerních hodinách naštěstí nad tábor dorazila bouřka, jež zahnala všechny táborníky do chatek a odradila také vedoucí od polévání se všemožnými tekutinami.

Den kromě pokračujícího rozvoje městských států uzavřely další šachové přednášky. Áčko navštívila Nela Pýchová, která učila posluchače rozeznat nejhůře postavenou figuru v pozici, v béčku David Zvolenský ukazoval pozice s materiální nerovnováhou a dětem v céčku Franta Helebrand pověděl něco o Bobby Fischerovi. Pondělí je za námi.

Den, kdy jsme se báli – 11. 8.

Budíček, rozcvička, snídaně, zuby, úklid. Velmi vysokou laťku, jejž děti nastavily v prvních dnech, je čím dál těžší udržet. Čistý štít si už udržuje jen chatka č. 12, žádná jiná dnes ani sluníčko nedostala. Naopak tři čísla si vysloužila prasátko. Někteří bordeláři jsou ovšem na svůj nepořádek hrdí. Úklidové komando pochybuje, že by rozházené boty a trenky na podlaze byly jen dílem náhody.

Tisková kancelář (FOTO: Nela Pýchová)

Dopoledne pak pokračovaly šachové turnaje. Souboj titánů už je rozhodnut, přestože do jeho konce zbývají ještě dvě kola. Kuba Vojta se totiž po dalších dvou výhrách ujal vedení 3,5:0,5. „Před zápasem jsem čekal, že to bude vyrovnaný a zajímavý. A partie byly zajímavý, ale se špatným koncem pro Davida,“ vysvětluje Kuba, když si sedneme na lavičku před jeho chatkou. Jeho věčně rozesmátý obličej zvážní, když začne popisovat dosavadní průběh utkání: „V první partii jsem byl úplně prohraný. Davida dost rozhodilo, že ji nevyhrál, a druhou partii pak jasně prohrál. Kdyby první partii dotáhl, mohl to být úplně jinej zápas. Dneska ráno udělal hrubici pod tlakem. Čtvrtá partie byla zajímavá, ale David ji zkazil v časovce.“ Kuba náhle vyskočí z lavičky, když kolem něj prolétne podivný hmyz. Na otázku, jak bude přistupovat k závěrečným partiím, má jasnou odpověď: „Půjdu do nich stejně, prostě si chci zahrát, aby to mělo cenu. Není to o výsledku. V hlavních turnajích bych si letos moc nezahrál.“ Kubu také čeká premiérová přednáška. „Bude to o Magnusi Carlsenovi, jeho dynamice. On hraje takové klidné systémy, rád utahává soupeře z vyrovnaných pozic. Nevadí mu remizovat. Ví, že pak může klidně třikrát za sebou vyhrát,“ říká o jeho herním stylu. „Jsem z té přednášky trochu nervózní. Maťa o tom ještě pořád mluví. Určitě to bude poznat na hlase. Ale až se rozmluvím, tak to bude dobrý,“ svěřuje se. Zeptám se ho ještě na to, jak vidí svou roli kapitána týmu v celotáborové hře. „Je to dobrý. Být kapitánem je mnohem lepší, než jsem si myslel,“ uzavírá. Zvedne se z lavičky a odběhne do vedlejší chatky, aby dokončil rozehranou hru. Netrvá to dlouho a už se odtamtud znovu ozývá jeho hlasitý smích. Ze souboje titánů jsem sice žádné zajímavé ukázky neobdržel, ale vybral jsem dva momenty z dnešních partií v turnajích A a B.

Filip Vopálka (1386) – Matyáš Jouja (1181)
pozice po 13…Je7

14. Sxh6! Filip získává pěšce, oběť figury je totiž jen dočasná. Kromě toho bude zničen pěšcový kryt černého krále. 14…gxh6 15. Dxf6 Jg6?? Matyáš v zoufalé situaci přehlíží křížovou vazbu. 16. Dxg6+ Kh8 17. Dxh6+ Kg8 18. Jf5. Černý nemůže zabránit matu, a tak se rozhodl sklonit svého krále. 1-0

Jáchym Slánský (1162) – Šimon Filip (1100)
pozice po 18…Sd7

K vítězství už vede všechno možné, Jáchym však našel nejrychlejší cestu. 19. Df7+ Dáma zahání nepřátelského krále do rohu, odkud nemůže krýt pole f8. 19…Kh8 20. Df8+! Bílý obětuje svou dámu, aby dal mat na poslední řadě. 20…Vxf8 21. Vxf8#. 1-0

V průběhu poledního klidu se autor deníku vydal na průzkum tábora. Navštívil chatku č. 8, která je zajímavá například tím, že se v ní nachází skříň plná dobrot, opatřená cedulkou s následujícím varováním: „Opovaž se! Naše, ne tvoje!“ Zavítal jsem také k chatce č. 5, jejíž obyvatelky se mi svěřily s hrozivou informací, že se jim uvnitř zabydlelo několik velkých pavouků. Také jsem vyzpovídal Amálku a Gábi Zádrapovy. Jejich rodiče jistě ocení, že se holkám nejvíce stýská po pejskovi a že mladší z dvou sester už utratila téměř všechny peníze.

Odpoledne se dala znovu do pohybu celotáborová hra. První soutěž probíhala v lese. Každý oddíl se rozdělil na útočníky a obránce. Zatímco útočníci se snažili vnikat do nepřátelských kruhů, obránci se pokoušeli vlastní kruh chránit před ostatními nájezdníky. Nejvyššího kladného rozdílu mezi počtem úspěšných útoků a množstvím neubráněných vniků dosáhli bojovníci Říma. Jelikož se začala blížit bouřka, přesunuli se táborníci pod střechu. V bezpečí přístřešku pak proběhla pantomima. Děti se musely pokusit předvést a uhádnout spojení jako šach mat, šílený fyzikář, smradlavý parfém, paštika na rohlíku nebo potápějící se loďka. Nejúspěšnějšími divadelníky se stali obyvatelé Antiochie.

Večer se mladí šachisté opět nevyhnuli přednáškám. V áčku David Zvolenský hovořil o zóně smrti, tj. oblasti kolem nepřátelského krále, z níž nám při útoku nesmí uniknout. V béčku si odbyla premiéru Anežka Vlková, která ukázala posluchačům několik příkladů na pěšcové průlomy. A děti v céčku se od Ondry Matějovského dozvěděly něco o obětech střelce na poli h7. Programu pro zbytek tábora se zhostili Karel Jukl a Martina Mlýnková. „Až se ty nerdi odvalej na přednášky, tak to tady rozjedem!“ hlásal náš táborový technik do mikrofonu na konci večerního nástupu. Pokud má autor deníku soudit podle zvuků, vycházejících z prostranství před chatkami, děti si hraní různých veselých her opravdu užily.

Tréninková skupina C (FOTO: Nela Pýchová)

Sotva se táborníci uložili ke spánku, museli zase vstávat, čekala je totiž noční hra. Tu pro ně připravili Martina Mlýnková a Jirka Žádník. Mladší děti se vydaly na kratší trasu, během které potkaly několik řeckých bohů a převozníka Charóna. Později byli nuceni opustit bezpečí svých peřin a spacáků i starší táborníci, již absolvovali dvoukilometrovou procházku pod hvězdnou oblohou. Pro vzbuzení některých spáčů musela Anežka Vlková použít i výhrůžky, ani ty však pokaždé nezaručovaly úspěch. „Udusím tě polštářem!“ hrozila například Johance Hrbkové, která ale reagovala s ledovým klidem: „Jen si posluž!“ Během svého putování děti sestoupily do podsvětí a narazily na tři soudce i Persefonu, vládkyni říše mrtvých. Všem se nakonec podařilo dostat zpátky mezi živé bytosti a před druhou hodinou ranní už děti znovu tvrdě spaly ve svých postelích. Nejrychleji se podařilo vrátit se z podsvětí poutníkům z Říma, ale vůbec nejrychlejším nočním běžcem se stal Filip Vopálka. Trať zdolal za pouhých 15 minut.

Ondra Popovský jako Rhadamanthys (FOTO: Patrik Pýcha)

Den, kdy jsme řešili případ vraždy – 12. 8.

Ve středu jsme vybočili ze stereotypu a vstali až v 7.30. Hlavní vedoucí rozhodl také o zrušení rozcvičky. Důvodem bylo právě konání noční hry, kvůli níž se spánek zkrátil nejen dětem, ale především vedoucím a praktikantům. Pak už se vše vrátilo do zajetých kolejí. Pokud jde o úklid, rozevřela se propast mezi uklizenými a zaneřáděnými chatkami. Pět čísel si zasloužilo sluníčko, naopak šest bylo potrestáno prasátky. Poprvé jsme navíc měli co do činění s recidivou. Dopustili se jí obyvatelé chatek číslo 7, 9 a 18.

K cílové pásce se přibližují šachové turnaje. Dnes už ji proťaly turnaje C a D. V céčku dominoval Jan Rybáček, za nímž následovali Vojtěch Černý a Veronika Žoudlíková. Déčko ovládla Anna Šperková před Janem Buldrou a Šimonem Hradeckým. Konce se dočkal také souboj mezi Kubou Vojtou a Davidem Zvolenským. Ani v závěrečných dvou partiích se brodeckému borci nepodařilo připsat si vítězství, i když v jedné z nich k tomu chybělo málo. Čtrnáctiletý talent z Vlašimi přesto upravil konečné skóre zápasu na krutých 5:1. Do víru dění v táboře se Kuba nechal vtáhnout natolik, že se nám rozhodl zamlčet své zranění palce u nohy. Jeho obavy z toho, že bude poslán domů, se ještě vystupňovaly, když se musel s Radkem Šímou vydat na rentgen do Tábora. Naštěstí se ukázalo, že jeho zranění není vážné, a tak nám tu Kuba bude dělat radost až do soboty.

Kuba Vojta opět triumfuje (FOTO: Nela Pýchová)

První odpolední hra se opět uskutečnila v lese. Na vyznačeném poli byly rozmístěny zbraně a munice, které děti měly použít k vybití nepřátel z ostatních týmů. V lese byla rovněž ukryta hůl věků, jejíž držitel mohl eliminovat své protivníky pouhým vyslovením jejich jména. Prvnímu střetnutí dominovala Kyréna, která se zmocnila starodávného artefaktu a s jeho pomocí eliminovala kapitány nepřátelských států. Její aliance si pak snadno poradila se zbytky odporu. V druhé velké válce starověkého světa došlo k střetu dvou obřích armád, z něhož nakonec vítězně vyšel Taras.

Momentka z bitvy dvou armád (FOTO: Nela Pýchová) 

Před večeří ještě děti stihly vyřešit kriminální zápletku a dopadnout zákeřného vraha. Oddíly se postupně přesouvaly mezi stanovišti, na kterých na ně čekaly podezřelé osoby. Podle jejich svědectví měli mladí vyšetřovatelé zjistit, kdo z nich je pachatelem zločinu. Vraha odhalili a největší množství detailů o tom, co se vlastně stalo, dokázali poskytnout detektivové z Říma.

Večer přišlo na řadu další kolo šachových přednášek. Elitní skupině se autor deníku pokusil vštípit strategické zásady hry v koncovkách, v béčku Nela Pýchová zopakovala svou lekci o principu nejhorší figury a s dětmi v céčku Franta Helebrand probral některé základní pěšcové koncovky. Kdo se nevešel do tréninkových skupin, věnoval se jako obvykle nejrůznějším zábavným hrám. A teď už šup do postele!

Den, kdy jsme vyrazili na výlet – 13. 8.

Ani ve čtvrtek se táborníci rozcvičovat nemuseli, čekal je totiž celodenní výlet. O to větším překvapením pro některé z nich bylo vpadnutí úklidového komanda do jejich obydlí. Hodnocení nicméně neskončilo nijak špatně. Kromě recidivistek z chatky č. 16 si nikdo jiný prasátko nevysloužil.

Mezitím vyvrcholily přípravy na nadcházející pochod. Vzhledem k velmi slunečnému počasí zahrnovaly i použití opalovacího mléka. Autor deníku byl natolik odhodlaný nenechat do své kůže proniknout jediný paprsek světla, že se v ochranném prostředku doslova obalil. Děti se dále rozdělily do tří skupin podle věku a s baťůžky na zádech vyrazily na cestu. Turistickým cílem výletu sice byla zřícenina hradu Zvěřinec, kterou jsme naposledy navštívili před 12 lety, avšak většina táborníků se těšila spíš do útulné hospůdky ve Veletíně, kde na ně čekaly párky, klobásy a kuřata.

Pec ve veletínské hospůdce (FOTO: Patrik Pýcha)

Děti v nejmladší skupině se už od startu neustále ptaly, jak daleko to ještě je, přesto měly na konci výletu ve svých nohou přes 20 kilometrů. Nejstarší borci absolvovali asi o deset kilometrů více. Do tábora jsme se všichni vrátili už po sedmnácté hodině, a tak se děti stihly v klidu nejen navečeřet, ale i svlažit v rybníku.

Večer proběhla dlouho očekávaná přednáška Kuby Vojty o Magnusi Carlsenovi a jeho dynamice. Jakkoli byl mladý šachista nervózní, svou premiéru zvládl velmi dobře. Zbylí táborníci trávili poslední hodiny dne aktivním i pasivním odpočinkem. Autor deníku usnul ještě dřív než děti a byl šokovaný, když jej spolubydlící po vstupu zpět do bdělého stavu přivítaly pozdravem „Dobré ráno“.

Den, kdy jsme zpívali písničky u táboráku – 14. 8.

Páteční ráno už proběhlo ve standardním režimu – rozcvička nechyběla. Co se rozhodně do normálu nevrátilo, byl úklid chatek. Obyvatelé čísla 18 se rozhodli si z úklidového komanda vystřelit a rozházeli všechny věci, včetně matrací, jako kdyby na místě proběhlo silné zemětřesení. Z jejich obydlí se pak stala velká atrakce. Nejspíš bychom těžko hledali dítě, které se tam nepřišlo podívat. Přečin raubířů tak zcela zastínil výkon kluků z chatky č. 12, již si jako jediní dokázali udržet čistý štít po celou dobu trvání tábora. Sluníčko si zasloužili každý den.

Před a po (FOTO: Patrik Pýcha)

Dopoledne se dočkaly konce i elitní turnaje. V áčku nedal nikomu šanci Kryštof Křížek – vyhrál všechny partie. S dvoubodovým odstupem za ním se umístil Ondra Popovský a na bronzovou příčku dosáhla Kamča Steinová. Druhou nejlepší frekventantkou se stala Pepi Dudková, třetí mezi dětmi skončil Jan Síleš. I béčko má jasného vítěze. Terka Lísková utekla svým nejbližším pronásledovatelům o celý bod. Za ní se umístili Jirka Rybáček a Vojta Vopálka. Proběhl také Karlův rapid, jelikož další dva turnaje byly ukončeny už ve středu. Vzhledem k odjezdu našeho táborového technika jej hlavní vedoucí přejmenoval na Patrikův rapid, autor deníku ho však dále překřtil na Memoriál Karla Jukla. V něm si samé výhry připsala Veronika Žoudlíková. Honza Rybáček vybojoval stříbro, Matěj Pejša bronz.

Krátce před obědem jsme našli volný čas na společné focení. Přestože za snímek vděčíme Petrovi z koňského tábora, několik našich účastníků na něm chybí, v průběhu týdne nás totiž z různých důvodů museli opustit. Čekání na jídlo zpestřilo také vyprávění vtipů, kterého se chopili sami frekventanti. Rozhořela se rovněž debata o podobě odměn za soutěže. „Letos dostáváte málo pendreků, protože Petr Havelka skoro všechny snědl,“ vysvětlil dětem Ondra Matějovský. „Příští rok najedeme na zdravější odměny,“ navrhla Kačka Žádníková, načež autor deníku doplnil: „Znáte to, brokolice, květák, špenát…“ Z davu se ihned ozvalo mohutné bučení a nespokojené výkřiky. Naštěstí už nastal čas na oběd.

Odpoledne proběhly poslední soutěže, započítávané do celotáborové hry. První z nich byl orientační běh. Týmy měly oběhnout několik stanovišť, kde za splnění různých úkolů dostávaly nápovědy, potřebné k vyřešení šifry. Tou byl citát od Pythagora: „Blázna poznáš podle řeči, moudrého podle mlčení.“ Jako první odhalil znění celého výroku městský stát Taras. Následovala kratší hra, jejímž cílem bylo přenést co nejrychleji bezvládné tělo Kačky Žádníkové z jedné strany tábora na druhou. Všem oddílům se podařilo naši zdravotnici zachránit, avšak nejrychleji to zvládla Antiochie.

Záchrana zdravotnice (FOTO: Nela Pýchová)

Těsně před setměním se celý tábor vměstnal do jedné z kluboven, kde mělo proběhnout vyhlášení výsledků šachových turnajů a celotáborové hry. „Každému na světě by se mělo jednou za život dostat ovací vestoje, protože my všichni jsme vítězi,“ říká desetiletý August Pullman v knize (Ne)obyčejný kluk od Raquel J. Palaciové. Stejný citát jsem použil i v loňském deníku, ale rozhodl jsem se jej použít znovu. A za rok to možná udělám ještě jednou. A pak zase. Vyjmenovávání jmen všech účastníků tábora a aplaus, kterého se každý dočká, se tady v průběhu let stal mou nejoblíbenější aktivitou. A tak byl za bouřlivého potlesku a pádu plechovkové věže Petra Havelky vyhlášen i vítěz celotáborové hry. O pouhé dva body vyspělosti před druhým Římem se jím stal Taras.

Je 21.13 a v krbu už dlouho plápolá táborový oheň. I autor deníku se tam jde přesunout, aby naposledy nasál táborovou atmosféru.

Den, kdy jsme spěchali domů – 15. 8.

Vzhledem k epidemiologickým opatřením se tábor vyprázdnil nezvykle rychle. Dojatí táborníci s tím však počítali a stihli se vyplakat už večer předtím. Pouštění melancholických písniček, dohánějící loučící se kamarády k slzám, už se stalo tradicí, a děti jej dokonce vyžadují. A tak si autor deníku připravil celé album, aby rozbrečel i ty největší flegmatiky. On sám tentokrát neuronil ani kapičku, po několika letech má totiž pocit, že je na co se těšit i po táboře. Duchové minulosti ustupují do pozadí. Vracím se do dospělosti.

Společná táborová fotka (FOTO: Petr z koňského tábora)

Jménem Šachové školy STAMAT by autor deníku rád poděkoval všem, již se podíleli na přípravě i realizaci našeho tábora. Zejména děkuji Nele Pýchové a Karlu Juklovi, díky kterým můžete uplynulý týden prožít i prostřednictvím fotografií.

Je 13.40. Táborový deník je dokončen.

Stav přihlášek
Hygienická opatření
Rozdělení dětí do oddílů
Fotky z tábora
Videa z tábora
Výsledky turnajů

18 Responses to Táborový deník 2020

  • Patrik P. napsal:

    Zdravím rodiče a další čtenáře deníku! Brzy by měly fungovat všechny odkazy. Karel Jukl zpracovává fotky z prvních dvou dní a zítra se rozeběhnou i šachové turnaje. Na YT jsem nahrál čtyři krátká videa. Zítra dopoledne se deník pokusí dohnat reálný čas.

  • Anonym napsal:

    Ahoj, zdravíme tábor, postujte co nejvíc foteček, ať se máme na co dívat a bavte se!
    Anča a Terka 😆 😈 😳

  • Anonym napsal:

    Je skvělé, že jsou děti spokojené, a že si to maximálně užívají! Moc děkujeme za fotky a videa a za to, že máme možnost ty naše drobečky vidět .. 🙄 😀

  • Anonym napsal:

    Některé děti nebyly vidět vůbec. Naše rodiče nás on-line nesledovali, a také to přežili. Dopřejme dětem svobodu a tajemství. Nekontrolujme je příliš, samy budou vyprávět své zážitky

  • Jukelník napsal:

    Držím palce do finále celotáborové hry a přívolávám super počasí na večerní táborák.

  • Patrik P. napsal:

    Závěrečné slovo táborového deníku bude doplněno až zítra po návratu domů. V průběhu dnešního večera ještě možná doplním video z vyhlašování výsledků celotáborové hry.

  • Petr napsal:

    Letos zůstalo na táboře neobvykle mnoho věcí. Prohlédnou si je můžete tady http://www.sachystamat.cz/wp-content/uploads/2020/08/Ztráty_2020-scaled.jpg

    • Anonym napsal:

      Ta modrá průhledná flaška je Štěpána Fugnera, tak pokud to půjde, předejte třeba někde na turnaji p. Kotzotovi. Moc děkuji.

  • Anonym napsal:

    Ty černé kraťasy jsou určitě Kryštofa a ty šedé tepláky pod nimi možná taky jestli jsou dlouhé. Ik

  • Anonym napsal:

    Děkujeme za péči o Bořivoje, je OK, postrádá polovinu kufru
    Tmavě modré kraťasy 87 TEAM UNION jsou Boříka, modré pantofle a modrá láhev na pití se smajlíkem také. Dále postrádá TÁBOROVÉ TRIKO vel. XS a partiář s Filipem Bláhou, Johankou Hrbkovou a Michalem Blahošem. Místo tmavě modrého ručníku jsme objevili žlutý ručník B&B elektro, který jsme vyprali a rádi vrátíme, tak se ozvěte, čí je..

    • Petr H. napsal:

      Zdravím zdravého Boříka!
      To co mám u sebe vám nějak dopravím. Partiáře má možná Patrik, táborové tričko, doufám, najde v kufru někdo z Boříkových spolubydlících. Při úklidu jsme ho nenašli …

    • Patrik P. napsal:

      Boříkovy partiáře bohužel nemám. Všechny, které jsem dostal, jsem dětem rozdal zpátky.

    • Maťa napsal:

      Nalezené Boříkovy věci pošleme po Karlu Juklovi … máme i dva partiáře. Pokud by se táborové tričko nenašlo, věnujeme jedno z rezerv.

  • Gustav Šušeň napsal:

    Super tábor !

  • Anonym napsal:

    Všem, kteří se jakkoli na chodu tábora podíleli posílám velké díky. Opět výborný tábor. Pro rodiče frekventantů chatky č. 8 nabízím jeden pár světlých kotníkových ponožek a z chatky č. 9 jednu proužkatou ponožku modré a oranžové barvy. Obé vrátíme vyprané 😆

  • Anonym napsal:

    Všem, kteří se jakkoli na chodu tábora podíleli, posílám velké díky. Opět výborný tábor. Pro rodiče frekventantů chatky č. 8 nabízím jeden pár světlých kotníkových ponožek a z chatky č. 9 jednu proužkatou ponožku modré a oranžové barvy. Obé vrátíme vyprané 😆

  • Anonym napsal:

    Šimon Filip přivezl domů cizí tričko a tepláky. Modré táborové tričko, velikost 158 a tmavé tepláky, na nich malý nápis Skate Nation s bílou tkaničkou zavazování v pase. Čtu tady, že Bořek něco postrádá, tak jestli je to vaše, tak napište. Zdravím, Filipová Renata

    • Anonym napsal:

      Táborové tričko by mohlo být Boříka, bez něj je nešťastný.. Můžeme se dále domluvit třeba na WhatsAppu? 733367837

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..