Šachová škola STAMAT hledá nové lektory (viz „NAŠE KROUŽKY“).

Táborový deník 2019

Z klávesnice Patrika Pýchy

„Nemyslete si, že nejste na světě dost dlouho na to, abyste měli svůj životní příběh,“ říká paní učitelka svým žákům v knize Volání netvora od Patricka Nesse, jednoho z nejvýznamnějších současných autorů knih pro mládež. Přestože ne všichni se musíme v dětství vyrovnávat s tragickými událostmi jako třináctiletý Conor, hlavní postava příběhu, každý z nás zažije velmi brzy momenty, o nichž stojí za to vyprávět. Letní tábory jsou ideálním místem pro napsání takových příběhů. Pojďme společně prožít některé z nich. Další ročník šachového tábora v Růžené začíná.

Pisatel příběhů a jeho nebezpečný bonzblok (FOTO: Nela Pýchová)

Den klíčů – 2. 8.

Ačkoli tábor oficiálně začíná až v sobotu, jeho vedení se jako obvykle sešlo už v pátek večer. Salónek restaurace Na Vyšehradě v Sedlčanech se postupně zaplnil hosty. V 21.00 už praskal ve švech. „Porady bývají mnohem efektivnější, když je na nich lidí míň,“ uvedl poradu Maťa, a naznačil tak některým přítomným lidem, že klidně mohli zůstat doma. Poté začal ostatním rozdělovat funkce a zdůraznil: „Hlavní vedoucí ideálně nemusí dělat nic!“

Dále byl stanoven táborový režim. Maťa upozornil předčítače pohádek, že uspávání nemůže probíhat až po večerce, jako se stávalo vloni. V 22.00 se děti zkrátka musí uložit ke spánku. Na dodržování pravidel má dohlédnout speciální zaháněcí garda. Autor deníku následně navrhl zrušit hodnocení úklidu chatek, jelikož mu děti v předcházejících letech připadaly příliš pořádné a jejich odměňování stálo tábor moc sladkostí. Hlavní vedoucí nicméně vyjádřil obavu, že si malí raubíři přestanou uklízet, načež se diskuze úplně zvrtla, když Karel Jukl začal mluvit o rozdělení tábora na poloviny a uspořádání uklízecího experimentu. Vše zůstane při starém.

Nakonec Kačka Žádníková, Jirka Žádník a Franta Helebrand představili letošní celotáborovou hru. Její téma zní Pán prstenů a je inspirována dílem J. R. R. Tolkiena. Děti budou rozděleny do osmi hobitích rodů, jejichž cílem bude odnést prsten moci do Mordoru a zničit jej. Za výsledky v jednotlivých soutěžích budou oddíly získávat mithril. Cenným kovem pak lze zaplatit za vhození kuličky do losovacího zařízení, které vyrobil Roman Šimák. Kam kulička dopadne, předurčí, o kolik políček se tým posune na mapě Středozemě směrem k cíli.

Porada byla ukončena krátce před půlnocí a většina vedení se přesunula do blízkého internátu, kde měla přečkat noc. Do jednoho z pokojů se nám ovšem nepodařilo dostat, klíče totiž do zámku ve dveřích  vůbec nepasovaly. Už se nám navíc nepovedlo sehnat nikoho, kdo by zapeklitou situaci dokázal vyřešit. Následovalo dlouhé rokování o dalším postupu, jež vyústilo v šestnáct lidí ležících na dvanácti postelích. V 1.30 se ještě na chodbě mihla zlatá křídla Ondry Másla, který se oblékl do jednorožčího pyžama, a pak už se internát ponořil do tmy. Ráno nám paní správkyně omluvně sdělila: „Do prkýnka! No my jsme ty klíče s panem Havelkou nevyzkoušeli.“

Rozjímání nad nepasujícími klíči (FOTO: Patrik Pýcha)

Den hobitů – 3. 8.

Dopoledne se vedení tábora začalo postupně přesouvat do táborového areálu. Nejpozději dorazili na místo hlavní vedoucí, Karel Jukl, Nela Pýchová a autor deníku, které ještě v Sedlčanech zlákala cukrárna. V 11.00 se kompletní vedení sešlo v Růžené. Zatímco většina praktikantů se pod vedením herního triumvirátu věnovala finální přípravě materiálů potřebných do celotáborové hry, Maťu, Petra Havelku a Nelu Pýchovou zaujaly při vykládání krabic z auta pěnové šavle, s kterými začali zběsile šermovat. Nela a Maťa později vyměnili meče za jakési plácačky ve tvaru rukou a pustili se do sebe hlava nehlava.

V 13.00 se začal tábor plnit dětmi a jejich rodiči, jakkoli se i letos našli nedočkavci, kteří přijeli už o hodinu dřív. Prvenství tentokrát připadlo Honzovi Svobodovi. Frekventanti byli postupně předáni táborovému vedení a převeleni do příslušných chatek. V 14.15 se k zdravotnické chatce dobelhala první pacientka. Eliška Helebrandová si přišla nechat ošetřit vosí bodnutí. V 16.15, po rozdání povlečení a táborových triček, se celým areálem rozezněli Kočičáci. Legendární znělku letos bohužel nebudeme moci používat k rannímu buzení, neboť si na ni stěžovalo vedení z vedlejšího tábora. Prostor před velitelskou chatkou brzy zfialověl. Autor deníku si spokojeně povzdechl. Konečně se dočkal barvy, kterou prosazoval již několik let.

Fialová (FOTO: Nela Pýchová)

Během úvodního nástupu byly děti rozděleny do oddílů, z nichž si následně každý vylosoval svou dvojici praktikanta a vedoucího. Po odhalení tématu celotáborové hry byla jednotlivým týmům přiřazena jména hobitích rodů – Dobráčkové, Hrdonožkové, Pelíškové, Kuličkové, Zahradníčci, Hezounkové, Kšandičkové a Troubilové. Maťa představil táborové vedení, přičemž nezapomněl zdůraznit, že mají děti všem tykat. „Mně všichni říkají Maťa. Někteří ani nevědí, jak se jmenuju doopravdy,“ postěžoval si. Uvedl také na pravou míru některé nejasnosti: „Pokud jde o Ondru Másla, rád bych zdůraznil, že Ondra je křestní a Máslo příjmení. Hodně se to plete.“

Celotáborová hra odstartovala soutěží Bilbova oslava. Po táboře bylo rozmístěno sedm obálek, obsahujících části pozvánky na oslavu starého hobita. Všechny rody dostaly za úkol je najít, skládačku složit a co nejrychleji s ní zamířit do cíle. Zahradníčci Pepy Vajdíka brzy přiběhli a stěžovali si, že v obálkách vůbec nejsou dílky s číslem jejich rodu. „Franta nás chce potopit!“ sdělila Nela Pýchová rozhořčeně médiím. Ukazuje se snad, že měla Kačka Žádníková pravdu, když na páteční poradě varovala před střetem zájmů člena herního triumvirátu a navrhovala nepřidělit mu žádný tým? Nepříjemnou situaci se nicméně podařilo vyřešit, a Zahradníčci dokonce zvítězili. Nakonec si táborníci vyslechli důležité instrukce od Bilba Pytlíka a čaroděje Gandalfa. Jejich rolí se úspěšně zhostili Franta Helebrand a Ondra Máslo. Nastal čas vzít prsten a vyrazit do Mordoru!

Ondra Máslo v roli čaroděje Gandalfa (FOTO: Nela Pýchová)

Před večeří jsme si ještě stihli zahrát Ostrovy. Děti vytvářely skupinky podle čísla, hozeného na kostce. Nejvíce přeživších zaznamenali Pelíškové Ondry Popovského. Během hry se autor deníku zeptal několika dětí, na co se do Růžené nejvíc těšili. „Na všechno,“ dal mi jednoznačnou odpověď Dalibor Křivánek. Nemocí už se nemůže dočkat Pepi Dudková. „Jestli nebudou, jedu domů,“ varovala mě. Kuba Dvořák očekává, že si zase užije spoustu legrace: „Hlavně na tu zábavu. Na soutěže ani moc ne. S Filipem Bláhou je hrozná sranda. Letos s ním nebydlím, ale chodím za ním na chatku.“ Naopak Jirka Matoušek si přijel zahrát šachy. „Šachy mě tady baví nejvíc. Předloni jsem vyhrál turnaj a loni jsem byl druhý o půl bodu,“ pochlubil se. Vtipnou kaši snědl jako obvykle Jáchym Hrbek. „Nejvíc se těším na svoji postel,“ pronesl s úsměvem, ale pak se zarazil: „Počkej, ty si to zapisuješ? Patriku…“ Z Dana Vopálky se mi nepodařilo nic dostat, třebaže mu jeho bratr Filip neustále něco našeptával: „Řekni to, Dane. Uděláš si z něj srandu.“

Večer proběhl volněji, jelikož nad tábor dorazila bouře a střídavě pršelo. Honza Starec se k počasí vyjádřil obdobně jako každý rok: „Typická Růžená! Déšť, patnáct stupňů a vítr.“ Ani drsné podmínky ovšem nezabránily Tobiasi Presslerovi a Markovi Stránskému, aby ze své chatky vystěhovali nadbytečné lehátko, umístili ho na terasu a rozvalili se na něm jako na pláži. Táborníci se věnovali i náročnějším aktivitám – fotbalu, stolnímu tenisu  nebo spřádání piklí proti praktikantům. Adam Handl ukazoval kamarádům karetní triky a Karel Jukl pátral na internetu po tom, jak funguje ramenní kloub. Když konečně vysvitlo slunce, nad lesem se objevila dvojitá duha. Vždyť láska je láska.

Během večerního nástupu jsme poprvé vyzkoušeli losovací zařízení a hlavní vedoucí se pokusil děti přesvědčit, aby navštívily umývárnu: „Využijte, prosím, sprchy. Jsou špičkový!“ V 22.00 tábor sice utichl, ale vzhledem k pádu internetu existuje podezření, že se mezi frekventanty rozšířilo heslo od WiFi.

Losovací zařízení (FOTO: Karel Jukl)

Den elfů – 4. 8.

Tábor se znovu postavil na nohy v 7.15. Krátce nato proběhly rozcvička, snídaně, ranní hygiena a úklid chatek. Pak už se děti přesunuly do klubovny a pod taktovkou Petra Havelky byl zahájen úvodní turnaj v rapid šachu. V něm nedal nikomu šanci David Zvolenský, který vyhrál všech šest partií. Za ním následovali Vojta Dudek, nejlepší frekventant, a Ondra Hlaváček. Mezi dětmi dosáhl na stříbro Kryštof Křížek a bronz získal Tobias Pressler.

Autor deníku se mezitím vydal na průzkum chatek, aby ohodnotil jejich stav. V každém druhém obydlí narazil na plyšového jednorožce. Všichni si uklidili dobře, a tak nikdo neobdržel prasátko. Dvě čísla si vysloužila sluníčka. „Před deseti lety byste asi všichni dostali sluníčko. Laťka tehdy byla strašně nízko,“ připomněl jsem později dětem během nástupu. Dopoledne nás také opustil Jirka Vopálka, který tentokrát přijel jen na krátkou návštěvu. Pro ostatní vedoucí to znamená velkou komplikaci, neboť si teď budou muset kávu vařit sami. Jirka se prý za námi ještě zastaví.

Odpoledne se hobité vydali na cestu do Roklinky. V průběhu strastiplné pouti museli splnit různé úkoly – vyřešit přesmyčky, zodpovědět kvíz první pomoci, udělat žabáky, balancovat s míčkem na pálce nebo se trefit šípem do kostek na větvi. Střelbu z luku si vyzkoušel i Petr Havelka. V cíli se poutníci setkali s Elrondem, do jehož kostýmu se oblékla Patricie Fuxová. Každý hobití rod předal elfovi ručně vyrobený dar z přírodnin. Hra sice musela být přerušena kvůli prudkému dešti, ale nakonec se ji podařilo dokončit. Nejlépe splnili všechny úkoly Hezounkové Kryštofa Křížka.

Honza Svoboda pálí z luku (FOTO: Nela Pýchová)

Po návratu do tábora se všichni schovali do bezpečí chatek, zatímco Nela Pýchová, která zbožňuje déšť, poskakovala bosa pod zataženou oblohou. Zanedlouho se začala vydávat svačina, kterou nelze nazvat jinak než ekologickým zločinem. Kuličky s mlékem byly naservírovány ve více než osmdesáti plastových miskách, samozřejmě jednorázových.

Po svačině se táborníci znovu přesunuli do lesa, kde proběhla hra Dobývání. Každý rod si vybral vlastní pevnost a rozdělil se na útočníky a obránce. Zatímco obránci se snažili uchránit svoji základnu před nájezdy protivníku, útočníci měli za úkol proniknout za hranice nepřátelských kruhů. Autor deníku se snažil bitvu zachytit i na video, avšak jeho sestra mu neustále skákala do záběru. „Nela si myslí, že každý video, ve kterým je ona, je dobrý. Je to takovej narcis,“ okomentoval její chování Maťa. Nejlepšími dobyvateli se stali Zahradníčci Pepy Vajdíka.

Během večerního nástupu jsme popřáli Brunovi Bratollimu k narozeninám, které oslavil předchozí den. Hlavní vedoucí následně zdůraznil dětem, aby neutratily v bufetu všechny peníze už před celodenním výletem, což se bohužel pokaždé někomu povede. Také se s táborníky podělil o veselé historky ze svých školských let. Proběhlo i losování v magické krabičce, a tak se hobiti zase posunuli blíž k cíli.

Hobité se dali do pohybu (FOTO: Karel Jukl)

Neděli uzavřely šachové přednášky. Do elitní skupiny zamířil David Zvolenský, jenž se posluchačům snažil vtlouct do hlavy několik typických pozic z věžových koncovek. Autor deníku si v béčku střihl přednášku, kterou jsem nazval Pardubický fenomén aneb vždy nemůžeme v partii a v životě dostat to, co chceme, i když to stejně někdy dostaneme. Ačkoli si možná někdo odnesl poučení z prezentovaných partií i životních příběhů, děti pravděpodobně nejvíc ocenily mé časté odbočky od tématu. V céčku vystoupil Ondra Hlaváček, který táborníkům přehrál několik zajímavých partií sedlčanských hráčů. Zbytek tábora se s Martinem Bláhou a Martinou Mlýnkovou věnoval hrám jako Bang nebo Městečko Palermo. V pozdních večerních hodinách nás bohužel opustil Ondra Hlaváček, který onemocněl a musel odjet domů.

Den démonů – 5. 8.

Pondělní ráno proběhlo jako obvykle. Začalo budíčkem v 7.15 a pokračovalo rozcvičkou, snídaní, čištěním zubů a úklidem chatek. Úklidové komando sice muselo do tabulky poprvé zakreslit prasátko, na druhou stranu rozdalo o jedno sluníčko víc než včera. Letos bude pro frekventanty těžší dostat jak sluníčko, tak prasátko, neboť jsme přešli z třístupňové škály na čtyřstupňovou (prasátko, zataženo, polojasno, sluníčko).

Dopoledne byly zahájeny hlavní táborové turnaje. Áčko a béčko mají v plánu odehrát sedm vážných partií se zápisem, céčko a déčko si zahrají systémem každý s každým a souboje proběhnou v rychlejším tempu. Turnaje odstartovaly bez problémů, přestože na chvíli zmizel Karel Jukl, který měl dohlížet na malé děti. Někdo ho nedopatřením zamkl v chatce, avšak našemu technologickému guru se nakonec podařilo z vězení uniknout oknem. V elitním turnaji došlo hned ve 2. kole k dvěma překvapením. Pepi Dudková si smlsla na Romanovi Šimákovi a Tobias Pressler zničil Kryštofa Křížka.

Tobias Pressler (1515) – Kryštof Křížek (1854)
pozice po 15…Dc6

Kryštofovi se zahájení vůbec nepovedlo a jeho pozice je v troskách. Tobias mu nyní zasadí konečný úder – 16. Sb5. Černá dáma je obklíčena bílými figurami a nemá kam utéct. Po 16…Dc5 si bílý může vybrat mezi 17. b4, 17. Sb4 a 17. Vc1. Tobias proměnil obrovskou výhodu v celý bod v 27. tahu. 1-0

Odpoledne čekal na hobity průchod Morií, starobylým trpasličím městem rozkládajícím se pod Mlžnými horami. Děti musely z trpasličích dolů vytěžit světelné kartičky, aby oslabily mocného démona Balroga, číhajícího na svou kořist. Táborníci to neměli vůbec jednoduché, jelikož tam museli čelit různým agresivním chorobám – rýmičce, vzteklině, moru, průjmu či syndromu cizí ruky. Radek Šíma během nebezpečné honičky málem přišel o nohu. „Jsi v pořádku?“ zeptal se starostlivě Lukáš Čeřovský bolestí se svíjejícího praktikanta. Nemoc na nic nečekala, čapla svou oběť a obrala ji jak o kartičky, tak o několik životů. Pak jen dodala: „Časem budu.“ Děti si mohly doplňovat životy v lékárně nebo si o ně hodit kostkou u Pána osudu. Nakonec se na scéně objevil Balrog, jehož postavu ztvárnil David Zvolenský, a došlo k epické bitvě mezi ním a Gandalfem. „Neprojdeš dál!“ zařval čaroděj a obě postavy se zřítily do temnot. Nejvíce kartiček vytěžili z trpasličích dolů Zahradníčci Pepy Vajdíka.

David Zvolenský v roli démona Balroga (FOTO: Nela Pýchová)

Po svačině proběhla ještě pantomima. Předvádět beze slov šílené výrazy nemusely děti, nýbrž praktikanti a vedoucí jednotlivých oddílů. Kvůli nemocným nebo zraněným členům vedení byli nuceni se zapojit i Adam Hruška a Kamča Steinová. Soutěžící se snažili rukama a nohama znázornit spojení slov jako špičatý klobouk, dno pytle, bitva o brod, šíp lesních elfů, prastarý jazyk mluvících stromů nebo „jsem totálně v háji“. Ondra Máslo a Vašek Zvolenský se po vylosování jednoho zapeklitého úkolu radili tak dlouho, až Honza Buldra prohlásil: „Máslo se tam už psychicky roztéká.“ Nejlepší odhad v pantomimě měli shodně Pelíškové Ondry Popovského a Kuličkové Lukáše Smetany.

Táborníci nevěří svým vlastním očím (FOTO: Karel Jukl)

Stejně jako včera proběhly večer šachové přednášky, složení lektorů se však zcela proměnilo. Do elitní skupiny zamířila Nela Pýchová, která si připravila lekci s názvem Nečekané tahy, béčko navštívil Maťa, jenž posluchačům prozradil, proč děláme v partiích zbytečné chyby, a do céčka zavítal Franta Helebrand, který mluvil o důležitosti volných sloupců a o jejich využití pro vpád na 7. a 8. řadu.

Když se na Růženou snesla tma, hobité už se téměř prodrali k východu z podzemního města. Mladší část táborníků byla probuzena a vydala se do temného lesa, aby se zúčastnila noční hry. Děti cestou potkaly několik trpaslíků, kteří jim prozradili elfí hesla nutná pro bezpečný vstup do lesního království Lórien. Pokud si poutníci slova dokázali zapamatovat, Galadriel je pustila do své říše. Královna elfů, jejíž role se chopila Martina Mlýnková, také darovala vůdcům hobitích rodů pláště, které jim jistě dobře poslouží na cestě do temnějších končin Středozemě. Všechny děti se v pořádku vrátily do tábora. Jsme opět o kus blíž ke zničení prstenu!

Den šampionů – 6. 8.

Na úterý byl naplánován celodenní výlet do Tábora, kam jsme naposledy zavítali v roce 2014. Vzhledem ke zpožděné dodávce rohlíků hrozilo, že nejstarší děti budou muset vyrazit na cestu s prázdným žaludkem, nakonec se však nasnídali všichni. Abychom urychlili soukolí času, neproběhly ani rozcvička a hodnocení úklidu chatek.

Hned po snídani nasedlo pět řidičů do aut, aby převezli táborníky blíž k Sepekovu, odkud měl v 10.22 odjíždět vlak do Tábora. Bohužel se brzy ukázalo, že časový plán se nepodaří dodržet. Autor deníku se sice pokusil přesvědčit výpravčího i strojvedoucího, aby vlak nechali ve stanici chvíli stát, ale bylo to marné. Spoj už měl navíc patnáct minut zpoždění. Chybějící skupině se naštěstí podařilo lokomotivu dohnat v následující stanici. V průběhu jízdy se zdálo, že se strojvedoucímu podaří zpoždění trochu stáhnout, pak jsem však nevědomky stiskl signalizační tlačítko a vlak zbytečně zastavil ve stanici, kde nikdo nevystoupil ani nenastoupil.

Do cíle táborníci dorazili v 11.00. Před nádražní budovou se děti měly rozdělit do čtyř skupin, ovšem Petr Havelka, který je skládal, utekl do parku, aby tam chytil Pokémona. Naštěstí se brzy vrátil. Všichni se vydali do centra. V 11.55 armáda šachistů dobyla Žižkovo náměstí a obsadila tamní kašnu.

Tábor (FOTO: Karel Jukl)

Áčko a béčko, skupiny nejmladších táborníků, navštívily strašidelné podzemí. Děti si v něm prohlédly různé příšery, lekly se useknutých hlav a pokusily se projít nepozorovaně kolem živého kostlivce, který se na ně sápal ze své cely. Z hlubin země se ozývaly zděšené výkřiky a některé děti braly při návratu na povrch schody po třech. Céčko a déčko vystoupaly na věž, odkud se táborníkům otevřely výhledy na celé město.

Po navštívení všech atrakcí, obchodů a cukráren se většina tábora vrátila na nádraží. Malé děti se ještě stihly osvěžit na koupališti. Následoval přesun vlakem do Sepekova, odkud jsme se vydali zpět do Růžené. Stejně jako dopoledne šly děti část trasy po svých a kus cesty se svezly autem. Elitní skupina vyrazila pěšky už z Tábora. Během dlouhého putování musela čelit prudkému lijáku i kolísající morálce. Přesto jsme v 20.33 přivítali šampiony za mohutného potlesku v táboře.

Den koulí – 7. 8.

Ve středu se tábor vrátil do standardního režimu, třebaže osazenstvo velitelské a zdravotnické chatky se probudilo mnohem dřív než v 7.15. Na vině je invaze dvoukřídlého hmyzu ze sousedících polí. Hejna much začala být natolik otravná, že se Honza Starec raději přestěhoval do auta, aby se tam mohl v klidu dospat. Mouchy jsou zkrátka úplně všude. I přes útoky hmyzu se čistota chatek drží na vysoké úrovni. V úklidové tabulce se opět objevilo jen jedno prasátko.

Dopoledne pokračovaly táborové turnaje. V céčku vede po třinácti kolech Tereza Pravdová, jež si udržuje bodový náskok před trojkou svých nejbližších pronásledovatelů. Ani půl bodu zatím neztratil Michal Blahoš, který dominuje turnaji D. Oběma skupinám zbývá odehrát šest partií. Áčko a béčko před sebou mají ještě tři kola. V turnaji B se dostali na čelo Ondra Hrabě a Matyáš Jouja. Kluci drží plný počet bodů a v následujícím kole se posadí proti sobě. Elitní osmnáctce průběžně vévodí Vojta Dudek. Jako jediný zvítězil ve všech čtyřech partiích.

Vojtěch Dudek (2042) – Tobias Pressler (1515)
pozice po 25. Db4

Bílý má kvalitu za pěšce a stojí na pokraji výhry. Černý se musí bránit velmi přesně, aby vykřesal naději na záchranu. 25…Vxa5?? Vzdorovat houževnatěji se dalo po 25…c5. Dobře posazený jezdec na c4 by zaručil černému alespoň malou kompenzaci za chybějící materiál. Po hrubé chybě Vojta souboj rázně zakončí: 26. Vxc4! Vb5 27. Dxb5. Tobias nemůže kvůli vazbě dámu sebrat, a tak mu nezbylo nic jiného než se vzdát. 1-0

Odpoledne společenstvo prstenu vstoupilo na loď a vyplulo po řece Anduin směrem k Ravoským vodopádům. Blízkost nebezpečného předmětu už si vybrala svou daň, hobité totiž začali bojovat mezi sebou. Táborníci se přesunuli do lesa, kde se zapojili do hry, jež nedostala žádný oficiální název. Říkejme jí třeba Koulovaná. V označeném poli bylo rozmístěno dvacet koulí. Proti sobě vždy stanula dvě družstva. Každý tým dostal za úkol proniknout do nepřátelské poloviny a přenést cizí koule na vlastní část hřiště. Obránci mohli útočníky poslat dotykem do vězení. Pokud se pak jejich spoluhráčům podařilo proběhnout nepřátelským územím a zajatců se dotknout, byli zase osvobozeni. Souboje často připomínaly zákopovou válku, protože se nikdo dlouho neodvažoval překročit hranici uprostřed hřiště. Hra končila, pokud se někomu podařilo shromáždit všech dvacet koulí, jestliže zůstal celý tým trčet ve vězení nebo když vypršelo dvacet minut. Soutěž opanovali Hrdonožkové Elišky Kováříkové, kteří triumfovali ve všech zápasech.

Klid před bouří (FOTO: Nela Pýchová)

Ani v další hře, která následovala po svačině, se hobití rody nevyhnuly kolizím. Členové každého týmu se postavili za sebe, chytli se za ramena, a tak vytvořili vláček. Lokomotiva sbírala ze země koule a snažila se trefovat do posledních vagonků ostatních housenek. Původně akční hra rychle přešla v tvrdé vyjednávání. Družstva vzájemně uzavírala spojenectví, která zrazovala, jakmile se trochu změnila situace. „Vy zrádci! Hanba! Jděte po něm! Nevěřte mu! Zradí vás!“ ozývalo se ze všech stran. Po úpravě pravidel nabrala hra mnohem větší spád. Nejdéle jedoucí mašinkou se stali Hezounkové Kryštofa Křížka, kteří se neustále točili v rohu a počkali si, až se ostatní týmy navzájem zničí. Vyvrcholením odpoledního programu byla exhibice vedoucích, praktikantů a kapitánů, z níž vzešli vítězně Ondra Máslo, Martin Bláha, Franta Helebrand a Nela Pýchová.

Kolize (FOTO: Nela Pýchová)

Večer proběhly šachové přednášky. Nela Pýchová přednášela v áčku o izolovaném pěšci, David Zvolenský ukázal v béčku partie zakončené útokem na krále a Franta Helebrand povídal v céčku o koryfejích šachové historie. Zbytek táborníku se věnoval různým hrám. S tmou vstoupil do tábora i nebývalý klid. Přemohla snad děti konečně únava?

Den pavouků – 8. 8.

Po obvyklé ranní sekvenci se děti přesunuly do kluboven, kde se opět rozpoutaly šachové boje. Rychlejší turnaje už mají hotovo. V céčku triumfovala Tereza Pravdová před Danielem Pánkem a Adamem Hruškou. Déčku dominoval Michal Blahoš, následovaný Jiřím Petráškem a Šimonem Hradeckým. Áčko a béčko pohltila remízová smrt. V pátém kole skončilo deset partií smírem. Elitě vévodí Vojta Dudek, kterého už pravděpodobně na cestě za vítězstvím nedokáže nic zastavit. V béčku vede s bodovým náskokem Ondra Hrabě, ale kvůli špatnému pomocnému hodnocení se ještě bude muset mít na pozoru. Oba turnaje mají před sebou závěrečné kolo. Děti mi opět donesly několik zapsaných partií, z nichž jsem vybral jednu ukázku.

Filip Bláha (1140) – Dalibor Křivánek (1115)
pozice po 22…e3+

Kdyby nyní bílý uhnul králem na g1, dojde k výměně pěšce na f2 a vznikne vyrovnaná koncovka. Místo toho se Filip dopustil tragického omylu: 23. Kf1 Dh1#. Za odměnu se Daliborovi v poslední partii postaví do cesty Ondra Hrabě, průběžně vedoucí hráč turnaje B. 0-1

Hodnocení chatek ve čtvrtek skončilo rozporuplně. Sluníčka si sice zasloužilo rekordních pět chatek, ale úklidové komando také poprvé udělilo dvě prasátka. Na druhou stranu si zatím tábor udržuje nulovou recidivu, což nemá v jeho dlouholeté historii obdoby. Žádná chatka letos nedostala prasátko více než jednou. Uvidíme, zda to táborníkům vydrží až do konce.

Po obědě proběhlo společné focení. Když se 93 účastníků tábora shromáždilo před velitelskou chatkou, celý prostor se slil ve fialovou barvu. Na snímku chybí pouze Karel Jukl, jenž je jeho autorem, a Ondra Hlaváček, který musel v neděli odjet domů kvůli nemoci. Mistr sociálních sítí si alespoň udělal selfie s mořem fialových triček v pozadí. „Měl jsi to radši fotit ty. Teď tam Karel není a já jsem tam dvakrát,“ řekl Maťa Davidovi Zvolenskému. Po táboře se totiž šíří fáma, že jsou hlavní vedoucí a David úplně stejní. Maťa později dodal: „Mně říkali, že mám nějakýho utajenýho bratra.“ Poté přišlo na řadu focení jednotlivých rodů, jež se stalo přehlídkou nejrůznějších akrobatických kousků. Části praktikantů a vedoucích se dokonce podařilo postavit ze svých těl pyramidu.

Nakonec se znovu rozeběhla celotáborová hra. Hobité dorazili k průsmyku Cirith Ungol, kterým se pokusili proplížit až do Mordoru. Táborníci se přesunuli na louku, kde dostali za úkol oběhnout osm stanovišť a u každého zodpovědět otázku týkající se Pána prstenů. Poté byli vpuštěni do lesa, kde se střeli s Odulou, děsivou bytostí v podobě obrovského pavouka. Rodem, který zodpověděl nejrychleji všechny otázky a jemuž se navíc podařilo obstát v souboji s Odulou, se stali Pelíškové Ondry Popovského.

Souboj s Odulou (FOTO: Nela Pýchová)

Během odpolední svačiny se nestalo nic zvláštního. Jen Nikola Tláskalová a Anežka Havelková obarvily vlasy Martina Bláhy na červeno. Poté atmosféra v táboře zhoustla, hobité totiž po strastiplném putování dorazili do Mordoru. Hora osudu je na dohled. Děti si vytvořily ocásky z krepového papíru a rozmístily se po lese. Jejich cílem bylo utrhnout ocásky protivníkům z ostatních týmů. Některé rody tentokrát uzavřely spojenectví už před započetím hry, ale ta se opět vyznačovala velkou křehkostí. Dokonce se stalo, že si dva kapitáni podali ruce a hned nato jedno družstvo v nestřeženém okamžiku své čerstvé spojence zmasakrovalo. „Tomu, co se teď stalo, se říká karma!“ zakřičel někdo. „Ochutnal teď vlastní medicínu!“ ozvalo se odjinud. Bez úhony proběhli mordorskými pláněmi Kšandičkové Kuby Moulíka. Komu se podaří zničit prsten moci, se dozvíme zítra.

Zahradníčci a Troubilové uzavírají křehké spojenectví (FOTO: Nela Pýchová)

Večer si část frekventantů naposledy vyslechla šachové přednášky. Hlavní vedoucí vyjmenoval některé příčiny zbytečných chyb i v áčku, autor deníku si pro béčko připravil lekci Pěšcové struktury jako klíč ke zvolení správného plánu a Franta v céčku vyzdvihl význam volných pěšců. Ostatní děti se vydaly na krátkou procházku.

Starší část tábora po večerce absolvovala noční hru, kterou připravil Jirka Žádník. Hobité se dozvěděli, že Froda zajal skřet, a dostali za úkol jej osvobodit. Od Sama obdrželi Žihadlo, speciální meč, a vrhli se na nepřítele. Cestou také museli odhánět útoky Gluma, který se odvážlivce snažil svést z cesty a ukradnout jim prsten. V rolích Froda, Sama, Gluma a skřeta vystoupili Franta Helebrand, Maťa, David Zvolenský a Nela Pýchová. Jedním z nejnáročnějších úkolů se každoročně ukazuje být buzení dětí. Někteří táborníci se zkrátka nedají probudit. Sednou si na postel, ale jakmile se člověk otočí, už zase leží pod peřinou. Nejinak tomu bylo i letos. Poprvé si zkusil noční hru pro starší frekventanty Dalibor Křivánek. „Patriku, přesvědč je, ať mě pustí s Kubou ve dvojici. Dám ti Pepsinu, i když ti nechutná,“ prosil autora deníku po odchodu z chatky. Upovídaný táborník nakonec prošel celou trasu sám, a dokonce si hru užil. Nejrychleji se dostali do cíle Vojta Dudek a Kuba Moulík, kteří adrenalinový závod zvládli dokončit za neuvěřitelných 9 minut. Pokud jde o hobití rody, pěti nejrychlejších časů dosáhli Kuličkové Lukáše Smetany a Troubilové Adama Hrušky.

Den prstenu – 9. 8.

Blížíme se do finále. Ze závěrečného hodnocení úklidu chatek vzešly dvě skupiny recidivistů. Devítka a šestnáctka dostaly už druhé prasátko. Naopak chatka číslo 10, ve které panoval Adam Hruška, si udržela čistý štít. Spolubydlící fanatického uklízeče se sice pokusili jeho teror zlomit, ale jejich snahy byly potlačeny. Osazenstvo chatky brzy znovu sedělo na zápraží, zatímco Adam uvnitř odstraňoval všechny nedostatky. Jeho sluníčková neporazitelnost dosáhla vrcholu.

Také šachové turnaje protnuly cílovou pásku. Šachovým králem Růžené se stal Vojta Dudek, který svým soupeřům v áčku nedal žádnou šanci. Následují Kryštof Křížek a Roman Šimák. Na bronz mezi frekventanty dosáhl Ondra Popovský. V béčku udržel vedení až do konce Ondra Hrabě. Stříbrnou příčku dobyl Matyáš Jouja a na bronzový stupínek vystoupal Matěj Procházka. Po skončení obou turnajů proběhla ještě bleskovka, kterou ovládla Nela Pýchová, následovaná Davidem Zvolenským a Kryštofem Křížkem. Druhý mezi dětmi skončil Ondra Popovský a třetí se umístil Vojta Dudek. Ostatní děti si zahrály Karlův rapid, jehož vítězkou se stala Tereza Pravdová. Za ní skončili Adam Hruška a Daniel Pánek.

Šachový král (FOTO: Patrik Pýcha)

Celotáborová hra vyvrcholila orientačním během na Horu osudu. Hobité nejprve museli navštívit několik stanovišť, kde za splnění různých úkolů obdrželi části šifry. Tajenka je pak dovedla k Frodovi, který poutníkům předal prsten moci. S ním už se mohli vydat na Horu osudu, aby nebezpečný klenot zničili. Týmy startovaly postupně podle bodu, kterého dosáhly na mapě Středozemě. Nejlepší výchozí pozici měli Hezounkové a Kšandičkové, ale Zahradníčci obě družstva dokázali předběhnout. V cíli se jim ještě prsten pokusil ukradnout Glum, ale hobitům se nakonec podařilo zákeřnému stvoření uniknout a hodit prsten do vroucí lávy. Středozemě je zachráněna!

Prsten moci ve vroucí lávě (FOTO: Karel Jukl)

Po dobytí Mordoru se táborníci přesunuli k rybníku. Autor deníku si lehnul do trávy, odložil svůj zápisník i mobil a začal v tichosti sledovat výjevy před sebou. Děti, pobíhající po břehu. Balonky s vodou, svištící vzduchem. Malé čtenáře nad rozevřenými knihami. Obestoupil ho nespočet vjemů. Šplouchání vody. Mírný vánek. Křik. Smích. Poprvé pořádně nasál táborovou atmosféru. Ale byl už pátek. Opět se nedokázal zastavit a nechal kolem sebe celý týden proběhnout příliš rychle. Stane se to předmětem jeho výčitek.

Slunce už začalo pomalu zapadat, když se všechny děti shromáždily v klubovně, aby se zúčastnily vyhlášení výsledků celotáborové hry i šachových turnajů. „Každému na světě by se mělo jednou za život dostat ovací vestoje, protože my všichni jsme vítězi,“ říká desetiletý August Pullman v knize (Ne)obyčejný kluk od Raquel J. Palaciové. Jakmile zazní první jméno, místností se rozezní ohlušující aplaus. Pak další. A ještě další. A znovu. Je to zážitek, bez kterého nikdo nesmí odjet domů. Soukolí času pracuje neúnavně dál. Je 20.07. Děti se přesouvají k táborovému ohni. Jdu také.

Tábor se chýlí ke konci (FOTO: Karel Jukl)

Den konce – 10. 8.

„Nemám rád konce. Mám rád věci, které nikdy nekončí,“ říká hlavní hrdina knihy Probuzení Simona Spiera od Becky Albertalliové. Čas je však neporazitelné monstrum a také k dokončení příběhu o šachovém táboře v Růžené už zbývá jen několik slov. Sbalená zavazadla. Lesknoucí se oči. Poslední objetí. Odjezd domů. Konec. Nový začátek.

Jménem Šachové školy STAMAT děkuje autor deníku všem lidem, kteří se podíleli na organizaci tábora. Děkuje také dětem, jež přivezly do Růžené své radosti a strasti. Zvláštní poděkování patří Karlu Juklovi a Nele Pýchové. Jejich snímky pomohly dokreslit momenty, ve kterých by pouhá slova byla nedostačující. Hodiny ukazují 15.58. Táborový deník je dokončen.

Společná táborová fotka (FOTO: Karel Jukl)

Propozice
Stav přihlášek
Rozdělení dětí do oddílů
Fotky z tábora
Videa z tábora
Výsledky turnajů
Tisková zpráva
Ztráty a nálezy

autor deníku: Patrik Pýcha

15 Responses to Táborový deník 2019

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..